Když se podíváte na globus, zjistíte prvním pohledem, že většina zemského povrchu je tvořena vodními plochami. Na dně oceánu nenajdete snadno ani vrak velké lodi, natož pak meteorit. Když už máte štěstí a kosmický poutník dopadne na pevný povrch, obvykle se tak děje do neobydlených končin, kde splyne s okolním prostředím. Jen velmi malou část meteoritů se podaří najít a dostat do rukou vědeckých pracovníků.
Antarktida nabízí klid. Kromě vědců a několika bohatých dobrodruhů se tam mnoho nohou neproducíruje. V silné vrstvě sněhu je veškerý „cizí“ materiál uchováván desítky let a co je příznivé – poměrně dobře se hledá.
Není proto náhoda, že Antarktida se stala nalezištěm spousty slavných i méně slavných meteoritů. Z té první skupiny musíme zmínit kousek ALH 84001 z Marsu, který byl nalezen v roce 1984 a pozdější rozbory v něm objevily cyklické uhlovodíky neobvyklého složení a tvaru. Podle mnohých se jedná o fosilní pozůstatky dávného marťanského života.
Pojďme ale k novějším objevům. Jean Duprat a jeho kolegové oznámili objev dvou zajímavých miniaturních meteoritů s označením 19 a 119 na základně CONCORDIA ve sněhových vrstvách o stáří 40 a 55 let.
Oba meteority obsahují velké množství uhlíku a deuteria. Podobné složení se vždy očekávalo spíše od materiálu, jenž vznikl v mezihvězdném prostředí. Oba nalezené kousky ale vznikly uvnitř Sluneční soustavy, což je poměrně překvapivé. Rodným listem, dokazujícím původ v našem planetárním systému, mají být krystalické materiály. Meteority 19 a 119 a jejich další antarktičtí kolegové nám mohou napovědět mnohé o vzniku a vývoji Sluneční soustavy.
Převzato z webu Exoplanety.cz, upraveno.
