***oznámení Archeologického ústavu AV ČR
Archeologický ústav AV ČR, Praha, v.v.i. dlouhodobě spolupracuje s Botanickým ústavem AV ČR a Jihočeskou Univerzitou na přírodovědném a archeologicko-historickém výzkumu přírodně i kulturně unikátní oblasti Dokeska. V rámci tohoto projektu byly na dně vypuštěného Břehyňského rybníka objeveny plochy pokryté zdaleka nápadnými kořenovými soustavami a spodními částmi kmenů stromů. Jedná se o pozůstatky pralesa datované do 14. století.
Břehyňský rybník u Doks byl založen podle písemných pramenů někdy mezi lety 1366-1460. Zdánlivě nezajímavý terénní detail – pařezy na dně rybníka – ukázal původní druhové složení a vzhled pralesa a jeho první těžbu při středověké kolonizaci Bezdězska. Osídlení se v krajině mezi dnešními Doksy a Bělou pod Bezdězem objevuje ve 12. století, teprve ve druhé polovině 13. století zde proběhl kolonizační boom a v nevelké vzdálenosti byla založena tři královská města – Doksy, Kuřivody a Bezděz se stejnojmenným hradem. Zatímco většina jiných měst byla zakládána už v osídlené kulturní krajině, v této oblasti se museli kolonisté vypořádat s blízkostí velké plochy neosídlených, zemědělsky nevyužitelných lesů sahajících až k Mimoni a Českému Dubu, které tady trvají dodnes.
Teprve, když vypuštěný bahnitý rybník částečně zamrzl, bylo možno po ledě překonat hlubokou rašelinu a dostat se ke stromům. Z tloušťky kmenových bází byla odhadnuta velikost stromů, podle mikroskopické stavby vzorků dřeva byly jednotlivé stromy druhově určeny.
Z těchto zjištění se podařilo rekonstruovat celou historii někdejšího lesa, jeho původní prostorovou strukturu a druhové složení. Ukázalo se, že jde o pozůstatky lesa, který zde rostl těsně před vybudováním rybníka. Kmeny samotné během staletí uhnily a rozpadly se, jenom jejich nejspodnější části přetrvaly, protože byly impregnovány látkami z rašelinné půdy. Porost měl až do stavby rybníka ráz pralesa, tedy přírodního lesa bez většího ovlivnění člověkem. Převládala v něm borovice, vzácně byl zastoupen smrk.
Před prvním napuštěním rybníka byl les částečně vytěžen. Slabší stromy byly ponechány, silnější byly pokáceny. Stopy po zásecích sekery se zachovaly vzácně, ale způsob těžby prozradila poloha pařezů. Velké silné stromy byly totiž většinou zachovány v původní poloze, zatímco tenčí stromy mají kořeny často překocené. Před napuštěním byly tyto silné stromy pokáceny a jejich pařezy pak byly stabilní, kdežto slabší stromy byly ponechány na místě a po napuštění ztratily v rozmočené rašelině stabilitu a vyvrátily se. Terénní část je v současné době dokončena, její výsledky procházejí zpracováním.
