Student World

Tuzemským odborníkům (především biologům a psychologům) jsme položili několik otázek, týkajících se vztahu genetiky a inteligence. Jaké nejzajímavější názory zazněly v diskusi na toto téma?

Protože anketa i příslušné názory byly anonymní, berte následující názory a postřehy spíše jako střípky a náměty k úvaze než za nějaká tvrdá a ověřená fakta.
(a vzhledem k tomu, že diskuse se z části odehrávaly přímo v těle e-mailu, omluvte také kombinaci 8 a 7bitové češtiny bez diakritiky)

Snad jen na úvod postřeh jednoho z respondentů:
Studentum obcas predavam starou moudrost, ze "na kazdou otazku existuje alespon jedna jasna, zrejma, vsem srozumitelna a pochopitelna nespravna odpoved" – vrele doporucuji: mejme se pred takovymi odpovedmi na pozoru!

Otázka:
Do jaké míry je inteligence ovlivněna geneticky a do jaké faktory prostředí (odpověď např. v procentech)?

"Genetika dává hranice, ke kterým se mohu přiblížit stimulací prostředí. Když odhlédnu od toho, co je v učebnicích, sám bych řekl genetika 60 % / prostředí 40 %.

"Genetika určuje max. dosažitelnou hranici, faktory určují kam až se jedinec dostane."

"Genetická determinace hraje jistě větší roli “v patologii” než “v normálu”, ale i tam je nepopiratelná. Za pokusy vyjádřit “to” zjednodušeně v procentech byla při zkouškách vyhazována už naše generace (studoval jsem v letech 1970-1975). Které faktory prostředí, musíme se ptát? A jakého prostředí? Situace jako Terezín či Osvětim, nebo relativní klid, mír a blahobyt, dostatečná stimulace psychického vývoje a rozvoje? Právě tak důležité je rozlišování “inteligenčních subtestů”: Numerické operace jsou jistě determinovány více dědičně než výsledky testů verbální inteligence!"

V tomto ohledu tedy panuje v podstatě shoda. Formulace otázky je samozřejmě zjednodušená, otázka nemusí stát jen mezi geny a prostředím…

"Přestože hlavní podíl má genetická výbava, není možné zanedbat takové fenomény jako životospráva těhotné matky, její biologická výbava…"

Otázka číslo 2
2. Myslíte si, že inteligence populace se bude v průběhu 21. století a) zvyšovat, b) snižovat, c) zůstane stejná?

—dotázaní psychologové se vesměs domnívají, že se bude zvyšovat, eventuálně že zůstane stejná.
"Patrně se bude zlepšovat osobní hranice a tedy i “číslo” IQ. Ale ne nijak závratně takže vlastně c)"

"Zdá se experimentálně ověřené, že v naší populaci (nelze celosvětově zobecňovat !!!) bude “inteligence” růst za předpokladu, že ji budeme měřit stejným metodami a především používat normy, které jsou často již několik desetiletí staré."

"Znalosti a všeobecný rozhled dětí určitého věku nepochybně narůstají, i díky vědecko-technickému pokroku a audio-vizuálním médiím… Tyto nové trendy nemohou zůstat bez vlivu na inteligenci populace."

—názory dotázaných biologů jsou poněkud odlišné
"Jestliže přibližně od počátku 20. století můžeme pozorovat trend, v rámci kterého mají “elity” statisticky méně potomků než zbytek populace, výsledek je nasnadě. Schopnost vyplňovat IQ testy závisí samozřejmě na celé řadě faktorů, ale hypotetických “genů pro inteligenci” v populaci stále ubývá."

"Ještě nějaký čas budeme třeba pozorovat nárůst výsledků dosahovaných v IQ testech, minimálně v některých zemích bude díky lepší dostupnosti vzdělání a lepší výživě stoupat inteligence daná prostředím, ale ona “genetická komponenta” se bude bohužel zřejmě neustále snižovat. Vývoj v delším horizontu se neodvažuji předvídat."

Poznámka Pavel Houser: O jevu "vymírání elit" se uvažuje také v případě konce antického období, jde však pouze o spekulace.

"Máme samozřejmě podvědomou tendenci říkat “dnes už to není, jako to bývalo”, nicméně přesto se domnívám, že genetická zátěž populace bude díky pokroku moderní medicíny stále vyšší. To se ani zdaleka netýká jen inteligence. Lze říct, že v lidské evoluci de facto přestává působit selekce, genetická informace se "znehodnocuje". Zatím se tento trend týká pouze bohatých zemí (jejichž populace stejně vymírají), ale brzy se zřejmě stane celosvětovou záležitostí. Věda může poskytnout obecný popis tohoto stavu a trendů, ale myslím, že bychom se – jako vědci – měli spokojit právě s tímto popisem a vyvarovat se, třebas lákavé, možnosti podávat vlastní návrhy na jakákoliv řešení situace."

(poznámka Pavel Houser: v doslovu k Sobeckému genu se v podobné souvislosti píše, že politici či žurnalisté jsou schopní předkládat jakákoliv řešení sebevědoměji a s méně průvodními pochybnosti, než se tak děje vědcům).

—Otázka číslo 3.
Používané IQ testy dávají někdy rozdílné výsledky v případě různých populací. Myslíte si, že zde existují genetické příčiny?

Co na to biologové (kromě otázek proběhla i následná e-mailová diskuse)?

"Nedomnívám se, že by nějaké rozdíly v inteligence existovaly na takových úrovních, jako jsou rasy. Nicméně jistě existují na úrovni jednotlivců. Problémem je najít úroveň popisu, kdy má ještě smysl o nich hovořit. Pokud např. zjistíte, že Američané čínského původu mají vyšší IQ než zbytek americké populace, musíte uvážit, že se jedná o určitý výsek oné východoasijské populace, lidi řekněme s chutí aktivně měnit svůj život. To může pozitivně korelovat s inteligencí.
Předvedu několik následujících myšlenkových experimentů, zdůrazňuji přitom, že jde pouze o hypotetické experimenty, nemám k dispozici žádná experimentální data.
Na úrovni jednotlivých národů můžete zkusit formulovat hypotézy, které selekční tlaky je formovaly. My jsme zde např. zažili vlnu několika emigrací, které se týkaly vesměs elit. Stejně tak můžete uvažovat, kdo vytvořil třeba americký národ (svobodomyslní političtí uprchlíci, lidé s aktivním vztahem k životu, prchající zločinci, náboženští fanatici…). Nemyslím, že by existovaly zvláštní rozdíly mezi rasami. Afroameričané jsou možná určitým výsekem populace. Neznám přesně historické podrobnosti, ale pokud je mi známo, šlo vesměs o otroky, zajaté a prodané jinými africkými kmeny kolonizátorům. Tito byli navíc posléze nuceni pracovat jako otroci, je docela dobře možné, že lidé se “samostatným myšlením” byli přednostně vybíjeni, protože otrokář nepotřebuje inteligentního otroka.
Takže tady můžete najít možné vysvětlení oněch výsledků IQ testů, určitou “ztrátu genetické elity”. Obávám se, že totéž by platilo i pro Latinskou Ameriku, kde kolonizátoři zřejmě přednostně likvidovali rovněž místní indiánské elity. Není to rozhodně tak, že by Indiáni či černoši byli “jiní” jako celek, některé menší populace jsou ale výsledkem selekčních tlaků – a vzhledem k dějinám této země a několikanásobné vlně emigrace nemusí být povzbudivé ani zjištění, výsledkem jaké selekce jsme my sami, tedy Češi. Obávám se, že ve všech těchto případech mohou poněkud chybět špičky ledovce.
Jiný příklad: Pokud byste například testovali IQ Afroameričanů žijících v ČR, vyšlo by vám zřejmě nadprůměrné – opět totiž před sebou máte určitý specifický výsek populace, lidi s aktivním vztahem k životu (cestovatelé apod.).
Tyto – zdůrazňuji, že pouze myšlenkové – experimenty vedou k následujícím paradoxním závěrům. Např. Rómové přešli z Indie až do střední Evropy. Toto byl jistě silný selekční tlak, podobně jako např. pobyt Židů na poušti při odchodu z Egypta. Tudíž by bylo logické předpokládat, že Rómové budou mít vyšší inteligenci než většinová populace. Problém však je v tom, že asi budete měřit opět jejich určitý subvýsek (v sídlištích-ghetech, u těch, s nimiž jsou nějaké problémy apod.). Romská “elita” se také zřejmě zčásti integruje do zbytku populace a původní společenství opouští. U relativně malých společenství se někdy rovněž mohou dostavit patologické defekty vyplývající z příbuzenských sňatků (zase – budete to zjišťovat v relativně izolované vesnici na východním Slovensku nebo v kosmopolitní Praze?).
Každopádně se dostáváte v řadě případů před těžko překonatelné etické dilema – např. říct, že určitá populace v nějakém regionu je méně inteligentní – může to být pravda, ovšem třeba také díky tomu, že vaši předkové tu inteligentnější část vybili. Např. Američanům takové dilema vůbec nezávidím."

námitka z diskuse:
"Samotná otázka dědičnosti a selekčních tlaků je ve výše popsané koncepci pochybná. Existuje jev, označovaný jako regrese k průměru. Např. Australané byli původně do značné míry trestanci, vyslaní na kontinent britským impériem. Hypotetické "geny pro zločinnost" by zde tedy měly být zastoupeny relativně častěji. Nicméně, systém se zachoval spíše podle ekologického hlediska – volné "niky" byly zaplněny a procento zločinců zůstalo konstantní – alespoň není známo, že by dnes tento kontinent vykazoval vyšší zločinnost než ostatní části někdejšího britského impéria."

Poznámka Pavel Houser: Pokud mluvíme o selekčních tlacích, stálo by jistě za to uvážit katastrofu dvou světových válek. Jaká část populace byla tímto způsobem decimována především?
A ještě obecněji: Jaké prostředí selektuje spíše inteligence,jaké spíše jiné vlastnosti? Lze si představit, že např. vpád Španělů do Mexika mohl mít i opačný efekt (přežili ti sociálně nejinteligentnější). Co související epidemie? Jakou část populace vybije především?

"Jednotlivé lidské rasy, skupiny či populace se liší celou řadou biologických vlastností (odolnost vůči infekčním chorobám, omamným látkám, hladiny hormonů). Bylo by podivné, kdyby tomu tak nebylo i v případě inteligence. V různých oblastech vedly různé selekční tlaky k zafixování různého genetického optima. Jestliže IQ test měří např. schopnost pracovat v mysli s geometrickými objekty, budou lidé, jejichž předkové žili po dlouhou dobu ve “vizuálně fádním prostředí”, vykazovat určité odchylky. Tito zase mohou mít geneticky vyšší třeba inteligenci verbální. Příslušné selekční tlaky samozřejmě musí působit dlouhodobě, nemá příliš cenu zabývat se vývojem např. v posledních 2 tisících letech. Jsme, s několika výjimkami typu odolnosti vůči infekčním chorobám, stále “geneticky adaptováni” na prostředí řekněme období lovců mamutů."

Shrnuto: Názory biologů se značně různí. Psychologové jsou naproti tomu jednotní a genetickým příčinám v rozdílech mezi jednotlivými populacemi nepřikládají velkou váhu.

"Nemyslím, že zde hrají roli genetické příčiny (na rozdíl od rozdílných výsledků “uvnitř” jednotlivých populací!)."

"Nelze pochybovat, že sdílíme naprostou většinu genů, naproti tomu ve všech charakteristikách se nacházejí odlišnosti, jedinečnost. Existuje i v tomto případě. Osobě připouštím, že černoši a Romové jsou j i n í, ale v modelu mnohočetných inteligencí je odpověď, že v něčem jsou horší a v něčem určitě stejní nebo lepší. Neměli bychom zapomínat, že jde o skupinové rozdíly, ze kterých nevyplývá, že všichni bílí jsou lepší než všichni černí. Genetickým odlišnostem musím připsat jistý význam, ale jen malý."

"Testy IQ jsou velmi silně kulturně podmíněny, což není vada, ono to ani jinak být nemůže (a přáli bychom si to vůbec?)."

"Mimochodem: Znáte testy IQ (sycené do velké míry znalostmi vázanými na konkrétní kulturu) zkonstruované Afro-Američany naschvál tak, aby si v nich “bílí” Američané takřka ani neškrtli?"

Zajímavý byl také postřeh, který lepší výsledky v IQ testech Američanů asijského původu dával do souvislosti s obrázkovým písmem východní Asie. Následkem toho se zvyšuje schopnost pracovat v mysli s grafickými objekty.
Poznámka Pavel Houser: Matt Ridley v knize Genom uvádí, že právě "zmnožení grafiky" např. díky počítačům způsobí, že IQ měřené stejnými testy bude v budoucnu neustále stoupat.

Statistické shrnutí:
Co se týče dotázaných biologů, 50 % (5 z 10, celkem bylo dotázáno 21 respondentů) z nich je přesvědčeno, že rozdíly mezi jednotlivými populacemi jsou zčásti také genetického původu.
U dotázaných psychologů připustil tuto možnost pouze 1 z 5 respondentů (celkem 35 dotázaných).

Děkujeme všem, kdo nám odpověděli, "návratnost" ankety bohužel nebyla příliš vysoká.
Je také samozřejmě třeba uvážit, že respondenti ankety jsou opět pouze specifickým "výsekem" dotázaných odborníků, většina dotázaných neodpověděla. Podrobnější statistické zpracování dotazníků je znemožněno tím, že respondenti odpovídali na dotazy spíše komentáři než ve stylu "ano/ne" – to je vzhledem k ožehavosti problematiky jistě logické – viz úvodní poznámka o "jednoduchých, ale chybných odpovědích".

—Výsledek ankety na portálu Science World
Člověk a geny
Genetická závislost inteligence je podceňována – 71 (49%)
Genetická závislost inteligence je přeceňována – 41 (28%)
Genetická podmíněnost morálně-volních vlastností je podceňována – 17 (12%)
Genetická podmíněnost morálně-volních vlastností je přeceňována – 17 (12%)

Většina respondentů je přesvědčena, že genetická závislost inteligence je spíše podceňována. Samozřejmě, tyto výsledky mají pouze orientační platnost, o pravdivosti vědeckých teorií se nerozhoduje hlasováním :-).

Ještě jedna poznámka Pavla Housera: Do této úvahy a miniankety jsme vůbec nezahrnuli další obrovský blok myšlenek, názorů a teorií vztažených k tématu, a to sice tzv. koncepci memů. Ta by přitom měla přímý vztah třeba k úvahám o vývoji lidské inteligence v budoucnosti. Podle koncepce memů se jedná o další replikátor, obdobu sobeckého genu. “Elity”, které patřily k hlavním nositelům memů (církev), již např. ve středověku přímo nepředávaly své geny dalším generacím. Z tohoto hlediska by současná situace, kdy “inteligentní” (bohatí, vzdělaní… doplňte kategorii podle uvážení) lidé mají méně dětí než zbytek populace, nebyla žádnou zvláštní novinkou, ani hrozbou pro další vývoj.
Efekt, který vyplývá z určitého nezájmu elit o vlastní reprodukci, by pak byl vyvážen “růstem memetického pole”. Brilantní úvahu na toto téma napsal J. Zrzavý v doslovu k českému vydáni knihy Teorie memů.

Na závěr jsme se zeptali na rozšiřující kvalitní literaturu k tomuto tématu.
Které česky psané knihy o lidské inteligenci respondenti ankety doporučují:
Gould: Jak neměřit člověka
Gardner, Howard: Dimenze myšlení
Goleman: Emoční inteligence
Sternberg: Úspěšná inteligence
knihy Imricha Ruisela z Ústavu experimentálnej psychlógie v Bratislavě (slovensky) či Aleny Plhákové z Univerzity Palackého v Olomouci (česky).
Koukolík: Machiaveliánská inteligence
Ridley: Genom
Ridley: Červená královna
Evans, Zarate: Evoluční psychologie
Poznámka: V nakladatelství Grada vyšla ještě kniha "IQ a inteligence", v případě této publikace je však recenzenty kritizována nevalná kvalita překladu.

Někdy příště se podíváme na spory provázející definici inteligence jako takové a její vztah k IQ tesům.

autor Pavel Houser