Student World

Obecně platí, že asexuální rozmnožování je podstatně rychlejší (nemusí se potkat dva jedinci opačného pohlaví). Převládá tedy tam, kde je potřeba vyproduktovat "spíše kvalitu než kvantitu". Matt Ridley uvádí, že hlavní příčinou sexuálního rozmnožování jsou parazité – díky rychlé evoluci parazitů je potřebné, aby potomci byli nikoliv "lepší", ale prostě jiní. Pokusy opravdu ukazují, že ve sterilním laboratorním prostředí dá řada organismů přednost rozmnožování nepohlavnímu. U některých rostlin také platí, že nepohlavní rozmnožování je určeno pro blízké okolí (nepohlavní oddenky trávy), jiné pro odlišné niky (pohlavně vzniklá semena).
Když se však zamyslíme nad tím, že parazité mohou za pohlavní rozmnožování, vyjde nám i typ organismů, který by se mohl rozmnožovat nepohlavně – opět parazité. A skutečně u řady hlístů najdeme něco podobného.
Výše zmíněná logika však poněkud kulhá. U motolic a tasemnic se sice skutečně setkáváme s asexuálním rozmnožováním, nicméně tito hlísti mají samozřejmě i své vlastní parazitické mikroorganismy. Skutečnou příčinou asexuálního rozmnožování je snaha co nejvíc zvýšit množství potomků a tím dosáhnout větší pravděpodobnosti, že alespoň některý z nich se dostane do "dalšího kola" – například k novému hostiteli.
Zbývá dodat, že toto asexuální množení probíhá ještě na úrovni larev. Dospělé organismy se pak již rozmnožují normálně pohlavně. V případě larev jsou obvykle podle okolností možné dvě strategie – vývoj směrem k dospělému jedinci,nebo různé pučení a dělení, při kterém se jedna larva dělí na řadu menších.

(Zdroj:
Petr Horák, Tomáš Scholz: Biologie helmintů
Matt Ridley: Červená královna
Jaroslav Flegr: Mechanismy mikroevoluce)