Student World

Když chce někdo ve světě získat zasvěcené informace o šlechtění a nemocích banánovníku, zamíří do metropole Hané. Proč do Olomouce? "Protože zdejší botanikové patří ve studiu dědičné informace banánovníku ke světové špičce," říká Jaroslav Doležel, vedoucí olomoucké laboratoře Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR.

Ke čtení knihy se šestnácti miliardami písmen, ve které neexistují mezery mezi slovy, větami, odstavci ani kapitolami, můžeme přirovnat luštění genomu pšenice. Jen šest set miliónů písmen čeká u banánovníku. Kdyby se to vědcům podařilo, byl by to základní krok k léčení jeho nemocí, které v posledních letech snižují celosvětovou produkci banánů až o devadesát procent.

Když uvidíte trs krásných, čistých banánů a vedle zahnědlé kusy, napadá vás nějaká asociace?

Když vidím hodně zdravé plody ovoce, mám trochu strach, jestli nebyly enormně chemicky ošetřované, nebo jestli za tím není ještě něco jiného. To je všechno.

Nemohly by být zahnědlé banány poškozeny od nemocného banánovníku?

Takovou obavu nemám, protože nemoci jsou vidět především na rostlinách, ne na plodech. Když jsou banány velké a zdravé, je to doklad toho, že nad plantážemi létalo několikrát týdně letadlo s jedovatými postřiky, aby rostliny byly uchráněny před různými chorobami.

Znáte jejich příčinu?

Je to především dlouhodobé šlechtění několika málo oblíbených typů banánovníků, které snížilo jejich odolnost vůči parazitům. Jeden z nich, který doslova devastuje plantáže, přežívá skrytý přímo v genomu banánovníku. Podobně se umí skrýt virus HIV v genomu člověka. Plantáže jsou ničeny také houbovou chorobou Sigatoka, která se poprvé objevila v Hondurasu před 25 lety a která se rychle šíří do celého světa. I těm nedovedou banánovníky odolávat.

Lze odhadnout škody?

V některých oblastech je to osmdesát až devadesát procent produkce. K tak vysokým ztrátám dochází proto, že všechny pěstované banánovníky jsou geneticky shodné, jsou to v podstatě klony. Je to jako kdybyste měl třeba foxteriéra, a všichni ostatní milovníci psů ve světě by měli jen stejné foxteriéry. Takhle konzumujeme všichni jeden typ banánu bez ohledu na to, jestli je z Kostariky, Kolumbie nebo Panamy. Když se někde objeví nová choroba, pak zničí všechny jeho porosty. Situace je katastrofální.

Jak velká produkce banánů se celosvětově exportuje?

Maximálně do dvaceti procent. Zbytek zůstává tam, kde jsou vypěstovány, tedy v mnoha zemích Jižní Ameriky, Afriky a Asie. Banány tam jsou základní složkou potravy. Na jednoho obyvatele se jich spotřebuje až tři sta kilogramů za rok. Domorodci pěstují banány obvykle na malých plochách. Pokud jim nemoci zničí jejich úrodu, což je velmi často, je to pro ně závažný ekonomický a sociální problém. Je to pro nás, experimentální botaniky, obrovská výzva.

Jak ji řešíte?

Tím, že se zaměřujeme na studium struktury genomu banánovníku. Jedna z nejperspektivnějších cest, jak získat odolné odrůdy, je jít zpátky do přírody a tam hledat plané předchůdce dnešních pěstovaných odrůd banánovníku. V pralese a nešlechtěné si zachovaly vysokou rezistenci.

Je složité analyzovat něco, co se nedá nahmatat?

Je, ale jde to. Představte si, že každý živý organismus má svoji dědičnou informaci uloženou v molekulách deoxyribonukleové kyseliny (DNA). Ty najdeme v buněčném jádru, v tělíscích zvaných chromozomy. Když je s pomocí unikátního průtokového cytometru (mimochodem, stojí více než deset miliónů korun) roztřídíme, můžeme genetickou informaci analyzovat po jednotlivých částech. To nám pak umožní pochopit, proč je banánovník takový, jaký je.

K čemu konkrétnímu vám to bude dobré?

K tomu, že pochopíme, jak se plané banány liší od kultivovaných a naopak. Jsme dokonce schopni zjistit, které plané druhy jsou nejblíže k těm kulturním. Pro lepší představu: Nechceme šlechtit koně ze zebry, to by trvalo hodně dlouho. Chceme použít něco, co se koni nejvíce podobá a šlechtění pak bude mnohem rychlejší. Čili budeme rekonstruovat evoluci, na jejímž konci bude zdravý a odolný banánovník. Před námi je při střízlivém odhadu ještě tak pět let práce.

Čím vás osobně oslovily banány, abyste si jich coby Středoevropan všiml?

Mě neoslovily banány, ale můj bývalý učitel, botanik František Novák, který vedl společnou laboratoř Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) a Mezinárodní agentura pro atomovou energii v rakouském Seibersdorfu. Toto pracoviště pomáhá rozvojovým zemím šlechtit jejich strategické plodiny. Doktor Novák za mnou v roce 1992 přijel do Olomouce a řekl mi, že mají problém analyzovat genetickou informaci banánovníku. Řekl jsem mu: To je velmi jednoduché, dovezte kousíček listu a já vám pomocí průtokového cytometru zjistím, kolik DNA ten který banánovník má. A tak to bylo. On pak řekl: To je bomba, jste první na světě, kdo stanovili velikost genomu banánovníku. To je revoluce v jeho šlechtění, na jejímž konci mohou být rezistentní odrůdy vůči různým chorobám.

Kolik lidí se u vás dnes tímto problémem zabývá?

Osazenstvo naší laboratoře čítá, včetně studentů, patnáct lidí. Ve světě jsme považováni za lídra v oboru cytogenetiky banánovníku a jezdí se k nám učit všichni, kdo chtějí mít z první ruky ty nejlepší informace. Jsme také často ve světě a na rozdíl od politiků přednášíme našim kolegům bezplatně.

Jak početná je skupina vědců, která se ve světě věnuje banánovníku?

Odhaduji, že nás není více než 150. Na špici jsme my a Belgičané. Genetice a šlechtění banánovníku se intenzívně věnují Američané, Australané, Indové, Malajci a samozřejmě také vědci z Mezinárodního ústavu tropického zemědělství v Nigérii.

Máte, coby šéf laboratoře, dost prostředků pro zaplacení špičkových odborníků?

Nemám. Výsledkem je, že nám odcházejí mladí vědci. Kupříkladu nástupní plat absolventa univerzity s výborným prospěchem a s následným čtyřletým doktorandským studiem je někde kolem devíti tisíc korun. Zvažte, je mu třicet let a je vysoce kvalifikovaným odborníkem. Nedivím se, že přijde za mnou a řekne mi: Manželka je na mateřské dovolené, s bídou zaplatím nájem, uvažuji o práci v zahraničí. Nemám v těchto situacích žádnou odpověď. Tak to bylo i loni s jedním mým mladým kolegou. Vyhrál konkurs na univerzitě v Edinburghu. Dnes je tam vedoucím laboratoře průtokové cytometrie, což je metoda, ve které patříme ke světové špičce. Jeho plat je 25 tisíc liber ročně, což je přinejmenším 100 tisíc korun měsíčně!

Nejsou vaše platy tak nízké proto, že pracujete na tématu, které se nás zas až tak moc nedotýká?

Určitě ne, navíc banány představují jen menší část naší práce. Větší část výzkumu věnujeme analýze struktury genomu pšenice (je pětkrát větší než genom člověka), ječmene a žita. Současný výzkum není zaměřený jen na výnos, ale především nutriční kvalitu obilovin, jejich stravitelnost, obsah vitamínů i rezistenci vůči různým chorobám. U obilovin máme společné projekty s Japonskem, na pšenici a kukuřici spolupracujeme s laboratořemi v USA, Francii, Německu, Itálii a Velké Británii.

autor Petr Melničuk, původně napsáno pro Hospodářské noviny a přetišt