Student World

Popisují speciální pozici beta samce. Zdá se, že tato role je obsazena celkem stabilně – podobně jako alfa a omega, přičemž další hierarchie je neujasněná a neustále se mění (stále dorůstají nová vlčata a začleňují se do hierarchie, naopak staří vlci z ní vypadávají, byť o ně ostatní obvykle nadále pečují).
Beta vlk na jednu stranu zřejmě přebírá vedení smečky ve chvíli, kdy vůdce přijde o život nebo je raněn. V takovém případě je situace obvykle riskantní a není čas řešit spory o vedení – beta vlk tedy musí mít autoritu danou spíše než fyzickou silou svými „sociálními dovednostmi“, uměním politiky a kompromisu. Bývá mírný a už za života alfa vlka udržuje harmonii (to neznamená, že byl mírný předtím, než této pozice dosáhl, ve stabilních okamžicích o ni ale nemusí nijak bojovat). Jim a Jamie Dutcherovi popisují, že jejich beta vlk dokonce chránil omega vlka před útoky dalších níže postavených členů smečky. (Ti vlastně z vyprávění působí jako nejagresivnější, na jedné straně nedosahují vrcholů hierarchie, na straně druhé si ale mohou na omega vlkovi vybíjet vztek. Taktéž jejich hierarchie není ustálená, neustále soupeří i mezi sebou.)
Beta-vlk se obvykle nepáří; pouze výjimečně nechá alfa pár zplodit mláďata také někoho dalšího ve smečce – v tom případě beta vlka.
Zajímavé ale je, že v popisovaném případě se po smrti alfa vlka beta vlk ani nesnažil se trvale prosadit do čela smečky. Budilo to dojem, že může hrát roli spíše jakéhosi „asistenta/poradce“ skutečného šéfa. (Nebo dokonce, v rozporu s tvrzením výše, že by jeho pozice závisela i na pozici alfa vlka, prostě spojil svou kariéru s určitým uspořádáním? Ve skutečnosti se po smrti alfa vlka stal vyděděncem a musel být od smečky oddělen kvůli neustálým útokům ostatních.)

Zdroj: Jim a Jamie Dutcherovi: Vlci u dveří, BBart, Praha 2005

Poznámka: To, co popisují autoři knihy, je třeba asi brát s jistou rezervou, je evidentní, jak jsou vlky a jejich chováním nadšeni (nicméně text nepůsobí jako „vlčí latina“). Taktéž se jednalo o vlky polodivoké, lidmi krmené, a nakonec také o výsledky pozorování jediné smečky. I tak se ale srovnání s určitými rolemi u lidí podle autorů přímo vnucuje.

autor Pavel Houser