Na naše otázky týkající se budoucnosti genetických modifikací odpovídá profesor RNDr Jaroslav Drobník, CSc., předseda sdružení Biotrin a emeritní profesor Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Co považujete za nevýznamnější vývoj v oblasti GMO?
Jednoznačně jejich nástup v zemích označovaných jako rozvojové: v Číně, Indii, Brazílii, Jižní Africe a v dalších asijských a afrických státech. Tento trend je charakterizován osvobozováním se od technologické závislosti na USA. Tzv. rozvojové země budují vlastní vědecké a vývojové zázemí, vyvíjejí nové metody, modifikují plodiny významné pro jejich zemědělství – a to takovými geny, které v jejich regionu přinesou největší ekonomický prospěch. To vše s převažující účastí veřejných, nikoli soukromých zdrojů. Tento trend je podporován OSN prostřednictvím její agentury FAO (Food and Agricultural Organization).
Jaká je vlastně současná situace v oblasti GMO v současné EU? Existuje šance, že stávající restrikce budou postupně odbourávány?
Vyhneme-li se politickým problémům spojeným s WTO (Světovou obchodní organizací), subvencemi do zemědělství atd., pak vývoj závisí především na trhu, tj. na preferencích spotřebitelů. Ti zatím nemají důvod kupovat potraviny z GM plodin. K tomu, aby si vytvořili vlastní názor o jejich přednostech, – zejména kontrolách, nižší chemizaci, faktickém vlivu na přírodu a dalších faktorech – jim chybí informace (pro media dosti nudné) a naopak jsou pod záplavou populistických mediálně vděčných a bohatě financovaných kampaních proti GMO.
Jistá naděje plyne ze zaměření rostlinné produkce na technické suroviny (bionafta, etanol do benzínu, maziva, plasty, atd.). Tam budou rozhodovat především ekonomické aspekty věci a potřeba odpoutat se od závislosti na dodávkách fosilních surovin.
Jaké jsou nejviditelnější příklady zaostávání Evropy kvůli předcházející a zčásti i současné technofobní politice v oblasti GMO?
Nejbolestivější je odchod odborníků. Biotechnologický výzkum vyžaduje dlouhodobou týmovou práci a zpětnou vazbu na aplikace. Pro to však není v Evropě příznivé prostředí. Např. firma Syngenta přesunuje veškerý biotechnologický výzkum do USA a existuje nebezpečí, že ostatní budou následovat. To znamená, že s ním odcházejí odborníci a pro mladé vědce klesají příležitosti k uplatnění. Zcela na místě je proto obava, že se naplní varování odstoupivšího komisaře Bisquina, podle něhož se Evropa stane rozvojovou zemí pouze přejímající to, co vyvinuli jinde.
Kdy můžeme tedy očekávat větší nasazení GMO i českém zemědělství a potravinářství?
Potravinářství je závislé na situaci evropského trhu. Výjimku tvoří živočišné výrobky, které se nemusí značit v případě použití GM krmiv. Jenže nátlakové organizace rozvíjejí kampaně i tímto směrem. Pokud bude EU ovšem dovážet krmnou soju, použití GM krmiv se stejně nevyhne. U nás je možnost použít jako krmivo Bt kukuřici nepoškozovanou zavíječem. Prakticky totiž není jiná alternativa, která by neničila jiný hmyz a zabránila kontaminaci potraviny rakovinotvornými mykotoxiny. Samozřejmě i u nás platí perspektiva průmyslových surovin.
Došlo v poslední době v oboru k významnému vědeckému pokroku?
Nejodpovědnější světové instituce – od OSN po Asociaci britských lékařů – se shodly na tom, že potraviny ze schválených GM plodin nepředstavují větší (spíše menší) riziko než běžné potraviny.
Zůstávají tedy ekologická rizika. K jejich snížení přispívá metoda, kdy se geny vnáší do plastidů – např. chloroplastů. Tím se zabrání ekologicky rizikovému přenášení vnesených genů pylem. Kromě toho platí, že plastidů je v buňce víc, takže výtěžnost žádané bílkoviny je mnohem větší než při zařazení genu do jádra.
Dále je možné k produkci bílkovin pro farmacii používat modifikovaných rostlinných virů, což je rychlejší a levnější než použití rostlin. Vše se přitom provádí ve skleníku a odpadají ekologická rizika.
Nakolik se při vnášení genů do buňky mohou uplatnit nanotechnologie? (například vnášení genů prostřednictvím anorganických částic)
Tento perspektivní směr vyžaduje podrobný výzkum interakce takových částic s buňkami. Domnívám se, že přinese poznatky významné i pro živočišné buňky. Jsme však dosud na samém začátku těchto výzkumů.
Mohou technologie vnášení genů do rostlinných buněk nějak přispět i k dalšímu rozvoji medicíny? (Mám na mysli například větší naději na účinnou genovou léčbu.)
Ukazuje se, že tzv. molekulární "pharming", což je anglický novotvar odvozený ze slov "pharmaceutical farming" přinese levné a bezpečné způsoby získávání léčebných peptidů, vakcín a protilátek. Pro třetí svět je významná snaha připravit "jedlé vakcíny", které by umožnily imunizovat populace prostřednictvím potravy (třeba banánů) tam, kde je to klasickým způsobem proveditelné jen obtížně.
