Nakolik ale z chromozomu Y lze usuzovat na jméno? Výzkum ve Velké Británii ukázal, že i většina lidí s běžným příjmením jsou si v chromozomu Y podobnější než s náhodným vzorkem populace. U ojedinělých příjmení je pak shoda na chromozomu Y obrovská, bývají téměř identické. Přímo se nabízejí aplikace v kriminalistice. Víceméně by mohlo stačit do databáze zachytit jeden nebo několik chromozomů Y od každého příjmení. Pokud by se pak na místě činu našla DNA, mohli bychom konstruovat hypotézy jako „vrahem je na x % pan jménem y, jen ještě nevíme, který z nich“.
Zdroj: Zrzavý, Burda, Storch, Begallová, Mihulka: Evolution: Ein Lese–Lehrbuch (Springer Spektrum, 2013)
Jedná se o přepracovanou a rozšířenou verzi knihy Jak se dělá evoluce (Paseka 2004). Dále přepracovaný „překlad“ německého vydání knihy chystá nakladatelství Dokořán.
Poznámky:
– Navíc podobná příjmení vznikla většinou zkomolením při různých úředních úkonech. Pokud je vrahem holčiček pravděpodobně někdo jménem Sýkora, preventivně třeba v sousedství samozřejmě zlynčovat např. i Síkory a Sekory.
– Možnost podvrhávání důkazů. Abyste na někoho hodili (alespoň dočasně) podezření, není nutné mít jeho vlastní vlastní genetickou informaci.
– Kdo si mění příjmení, měl by být automaticky podezřelý, že chystá něco nekalého?
– Jak je to s nejčastějšími příjmeními typu Kovář, Sedlák, Novák, Svoboda, ta přece nelze vystopovat k jedinému prapředkovi? Kolik „clusterů“ bychom našli mezi Nováky?
– Ono i dědičné choroby: když se objeví u někoho s méně častým příjmením, varovat ostatní? (časem automatizace přes datové schránky apod.)
