Kontroverzní metoda léčby nádorových onemocnění známá jako devitalizace se stala i námětem pravidelných Biologických čtvrtků ve Viničné. Problematika však nebyla řešena jako vědecký, ale sociologický – přednášející Zdeněk Konopásek je nikoliv lékař či biolog, leč sociolog.
Sociologický pohled na věc je v tuto chvíli oprávněn i z toho důvodu, že ještě nevíme, kde je z odborného hlediska pravda. Můžeme se proto dívat na věc jaksi zvenku. Ve chvíli, kdy se metoda nějak "definitivně" vyhodnotí, pak již budeme příliš v pokušení vidět jednu stranu sporu jako ty dobré/chytré a druhou jako ty zlé/hloupé.
Podrobnější článek chystá přednášející pro časopis Vesmír. Tuto kratší noticku uveřejňujeme především s ohledem na relativně malou rychlost, se kterou jsou zveřejňovány články ve vědeckém tisku.
Na přednášce (snad s minimem dezinterpretace) zazněly následující postřehy:
– Věda si nemůže pomoci, aby se v některých případech nestala součástí mlýna médií a politiky. je obtížné udržet si nezávislost v takových kauzách, jako jsou geneticky modifikované potraviny, jaderná energetika či právě devitalizace. Komunikace s médii je součástí vědecké práce.
– Původně odborný spor se mnohdy vede v rovinách, které mají s vlastní devitalizací jen máloco společného (např. věda versus "pavěda" – metoda byla ovšem vyvinuta v ústavu spadajícím pod Akademii věd).
– Zatímco odpůrci tvoří skupinu relativně homogenní (lékaři), zastánci devitalizace mají podstatně pestřejší složení. Taktéž jejich postoje se v průběhu doby více modifikují. Přednášející se domníval, že tento druh přístupu je sociálně "životaschopnější", méně rigidní.
– Obě strany neodolaly pokušení argumentace typu "nic než". Představa novověké vědy o objektivnosti a absolutnosti pravdy však lehce selhává tam, kde jde o společensky žhavá a emočně nabitá témata.
Na co však upozorňovali přítomní biologové:
– Je otázkou, nakolik je medicínu vlastně možné pokládat za vědu, když je v jejím případě tak omezena možnost experimentování. Výuka lékařství na vysokých školách nesplňuje kritéria kladená na vědu, jde spíše o memorování fakt braných jako dogmata. Věda taktéž předpokládá alespoň minimální nezaujatost ve vztahu k objektu, což však je v případě medicíny jen obtížně proveditelné.
Někteří diskutující samozřejmě vědeckost medicíny hájili.
– Odpůrci i obhájci metody obvykle neplní základní metodologické podmínky experimentů (počty, opakovatelnost, slepé pokusy – tj. odpovídající skupiny nijak neléčené pro vyhodnocení). Částečně je to dáno samotnou povahou věci, částečně nedostatečnou odbornou způsobilostí experimentátorů. Někdy se zdá, jako by byli předem "rozhodnuti" o výsledku.
– Velmi podobné metody byly na západ od nás testovány již v průběhu 50. a 60. let. Před určité úspěchy však byla tato metoda nakonec opuštěna vzhledem k pokroku na poli chemoterapie. Nadějné byly výsledky pokusů na některých laboratorních zvířatech, bohužel se však nepodařilo dosáhnout podobných úspěchů u lidí.
Obě strany sporu se vesměs neobtěžovaly seznámit se s odborným zahraničním tiskem a provést důkladnější rešerše (to lze jistě omluvit v době experimentů probíhajících před revolucí). Není tedy jasné, nakolik se jedná o původní práce a nakolik o objevování Ameriky, ani jak se stávající metody devitalizace odlišují od těch již experimentálně prověřovaných.
Poznámka: jde spíše o námět k úvaze než o pokus vynášet jakákoliv stanoviska.
