Student World

V řadě experimentů se ukazuje, že naše smysly nevnímají věci "jak jsou", ale spíše provádějí zaokrouhlování, různé korekce na předpokládaný stín či perspektivu apod. Tyto efekty jsou námětem pro řadu optických triků, působnost smyslových klamů je však mnohem širší.

Obraz je stále ještě analogovou reprezentací, zaoukrouhlování radikálně zesílí ve chvíli, kdy se dostaneme k diskrétnímu digitálnímu kódu – písmu nebo jazyku. Pokud velkému tiskacímu písmenu A ustřihnete horní špičku, dostanete něco mezi "A" a "H". Čtenáři si však příslušným písmenem v textu budou jisti – doplní ho (tak či onak) podle kontextu, aby jim slova dávala smysl. Určitou odchylku písmene od normy během čtení zřejmě nijak nezaznamenají.
Totéž se pak týká mluvené řeči. Často vůbec neregistrujeme zakašlání či zastřená písmena. Dokonce ani u zvuků, které se pohybují "mezi" výslovností dvou hlásek (p-b apod.), posluchači obvykle uvedou, že slyšeli zřetelně písmeno jediné. Výjimkou je pouze cizí jazyk, kde všichni usuzují s menší jistotou.

(Zdroj: Robert J. Sternberg: Kognitivní psychologie, Portál, Praha, 2002, http://obchod.studovna.cz/kniha.asp?Csl=8553&lk=1)

Autor tohoto článku je hudebním ignorantem, a proto netuší, jak je to v případě hudby. Jde o analogový nebo digitální systém? Bude naše ucho taktéž zaokrouhlovat výšku tónů na různé celé tóny (půltóny, čtvrttóny, či jak se tomu říká).
Další velice zajímavou otázkou je rozpoznávání tváří. Zde (většinou :-)) někoho bez problémů odlišíme i tehdy, když se ostříhá, změní barvu vlasů nebo má pásku přes oko. Za rozpoznávání tváří je zřejmě odpovědný opět nějaký speciální subsystém, nejedná se o "prosté vidění". Předpoklad, že i rozpoznávání tváří bude procesem digitálním, je poněkud omezen faktem, že příslušné centrum je situováno v pravé, tedy "analogové" hemisféře. (Jakkoliv je totot rozdělení zjednodušené a do značné míry zavádějící)

Omlouváme se za problémy s přidáváním komentářů k článkům. Komentáře prosím zasílejte e-mailem na pavel_houser@idg.cz.