Představy o tom, že příčinou vyhynutí dinosaurů byl pád asteroidu, zpochybňuje Jaroslav Mareš. Ačkoliv ke kosmické katastrofě na konci křídy skutečně došlo a možná dokonce nebyla jediná (kromě pádu nebeského tělesa přichází v úvahu i výbuch supernovy), se zánikem veleještěrů je to možná složitější.
Mareš totiž uvádí, že v různých lokalitách došlo k vyhynutí dinosaurů v různé době. Není podle něj pravda, že by vymření dinosaurů přesně odpovídalo iridiové vrstvě, která v geologickém záznamu indikuje dopad kosmického tělesa.
V křídě došlo k definitivnímu oddělení Laurasie a Gondwany. Vývoj dinosaurů proto probíhal nadále různými směry. Totéž pak platilo i pro jejich vyhynutí. V některých oblastech ubývá dinosaurů zvolna již ke konci křídy. Závody ve zbrojení mezi tyranosaury a jejich oběťmi vedly k napnutí ekosystému nad snesitelnou míru. Na jakékoliv kolísání klimatu pak již takto specializované druhy nedokázaly adekvátně odpovědět.
Změny prostředí probíhaly v různých lokalitách v různou dobu. Mezi zkázou dinosaurů v oblasti Montany a Alberty je rozdíl minimálně jednoho milionu let. Zastoupení dinosaurů ve vrstvách ubývá postupně, zejména v souvislosti s tím, jak oblast zvolna vysychala. Dinosauři byli nuceni se stahovat do posledních oáz v okolí vysychajících jezer. Uvolňující se ekologické niky obsazovaly postupně savci. Poslední nálezy tyranosaurů jsou pokryty paleocénním pylem (paleocén – nejstarší období třetihor).
Také v jižní Gondwaně naopak dinosauři přežívali ještě v paleocénu.
(Zdroj: Jaroslav Mareš: Záhada dinosaurů, Svoboda-Libertas, Praha, 1993)
Vyhynutí dinosaurů je samozřejmě tématem velmi vděčným. Marešova představa není dnes ovšem převládající. Velká vymírání celých skupin živočichů se obvykle kladou do souvislosti s velkými katastrofami. Klíčové by samozřejmě bylo spolehlivě určit, zda dinosauři vymřeli v různých částech světa současně.
Ještě další postřehy: Zánik dinosaurů mohl souviset i s nástupem krytosemenných rostlin. Býložraví dinosauři přitom byli navyklí spásat především porosty obrovských jehličnanů. Jako první mohli mít tedy potíže oni, pro obří dravé dinosaury však neexistoval náhradní zdroj potravy.
K vymření dinosaurů mohla přispět i jejich fragmentace do několika izolovaných oblastí. Čím menší území určitý druh obývá a čím menší je celkový počet jeho jedinců, tím snáze může vyhynout. Toto hledisko samozřejmě vysvětluje vymření jediného druhu, nikoliv – zřejmě – selektivní vymizení celé skupiny.
Poznámka: Novější informace hovoří o předatování nálezů, které samotnou přítomnost dinosaurů v paleocénu spíše zpochybňují. Na druhé straně je fakt, že někteří dinosauři přežili do paleocénu, uváděn v Ročkově knize Historie obratlovců (vydala Academia v roce 2002).
