Student World

***pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku

Jared Diamond zpochybňuje některé proměnné v Drakeově rovnici s tím, že pravděpodobnost existence cizích civilizací je mnohem menší, než se většinou předpokládá (plus k tomu dodává, že pozemská historická zkušenost by nás naopak měla vést k tomu, abychom se před vyspělejšími mimozemskými civilizacemi skrývali a rozhodně o sobě nedávali nijak vědět – to by ale byla jiná záležitost).
Hlavní výtka směřuje proti představě „konvergentní evoluce“, tedy předpokladu, že planety osídlené životem by měly nějak „směřovat“ k civilizaci technologického typu.

Teď zpět k datlům. Jejich způsob života, tedy tesání do živého dřeva, představuje dosti výhodnou strategii. Datli tímto způsobem získávají potravu (především hmyz žijící ve dřevě) i úkryt/hnízdo. Jiné druhy ptáků či savců než datlovití volí podobnou strategii, využívají však stromů mrtvých. V živém dřevě je však hmyzu či mízy více.
Datlovití ptáci jsou v evoluci velmi úspěšní a dnes jich známe celou řadu druhů. Diamond však uvádí, že jejich strategie přesto vznikla zřejmě pouze jedinkrát. Například na ostrovech, kam se datli nedostali, se podobná strategie nikdy nevyvinula, i když by tam pro ní byly podmínky. Kutání do živého dřeva zůstalo coby nika neobsazeno.
„Být datlem“ přitom nevyžaduje žádnou speciální, „divnou“ adaptaci typu odolnosti vůči teplotám bodu varu vody. Chce to mít určitý zobák, lebku chráněnou tak, aby datel mohl tlouct do dřeva (Viděli jste někdy datla nebo strakapouda? To jsou docela rány.) a nozdry pokryté peřím, aby do nich nelítaly třísky. Do další kategorie nutných adaptací patří schopnost vertikálně „viset“ na stromě, tedy ocas na opření, uchycovací drápy určitých vlastností apod. Pak to chce ještě dlouhý jazyk na vybírání hmyzu z jeho chodbiček a ochranu (jazyka i pokožky) proti hmyzím kousancům.
Všechno jsou to vcelku normální vlastnosti, a přesto datli vznikli jen jednou.

Zdroj: Jared Diamond: Třetí šimpanz, Paseka, Praha, 2004

Poznámka: Existuje celá řada dokladů konvergence evoluce, které najdeme v každé učebnici. Diamond přitom netvrdí, že by datlí adaptace byly nějak výjimečné a ojedinělé samy o sobě (najdeme skoro na každém kroku – proto nám ostatně připadají „normální“), ale že výjimečná byla jejich kombinace. Takže (například) šimpanz je sice zručný, ale přece jen ne dost chytrý, zatímco delfín nemá chápavou ploutev. Pouze kombinací obého mohla vzniknout technologická civilizace, a Diamond podobné kombinace pokládá za nepravděpodobné.
Diamondovy argumenty se mi osobně ale přesto nezdají příliš přesvědčivé…

autor Pavel Houser