Arktický losos Salvinius Alpinus se vyskytuje v řadě forem, které se liší velikostí, tím, zda žijí u dna nebo spíše u hladiny, i podle toho, zda loví další ryby či jsou naopak vegetariány. Wilson tento příklad uvádí, aby demonstroval, že zřejmě stojíme těsně před vznikem novým druhů prostřednictvím adaptivní radiace, nás však budou zajímat další zajímavé aspekty této zvláštnosti.
(Zdroj: Edward Wilson: Rozmanitost života, Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 1995)
V některých jezerech totiž losos, tedy jediný druh, jakoby zaujímá všechny pozice v potravní pyramidě – hlavním zdrojem potravy dravých lososů jsou zase lososi. Je to dáno především tím, že různí lososi často tvoří přes 90 % všech ryb obývajících jezero (jak bylo alespoň řečeno na jedné přednášce ve Viničné).
Přechod mezi lososími odrůdami není přitom dán natvrdo, ale probíhá i během života jedince. Máme tedy před sebou na jednu stranu adaptivní radiaci, jiný úhel pohledu by však akcentoval spíše fakt, že losos také přechází různými životními stadii. Rozdělení jednotlivých nik v ekosystému tedy nemusí probíhat jen na základě biologické odlišnosti, ale může mít i příčiny – řekněme – sociální.
Výrazně odlišná životní stadia jsou pro řadu druhů snad opravdu výhodná, protože jim umožňují okupovat více ekologických nik. Výrazný rozdíl mezi larvou a dospělým jedincem se pokládá i za jednu z možných příčin evoluční úspěšnosti hmyzu. Podobně by se variabilitou dal vysvětlit i úspěch lososů, kteří ze systému prakticky eliminovali ostatní druhy ryb.
V jistém ohledu je snad oprávněné chápat různá životní stadia i jako různé druhy (i když tento způsob uvažování odhlíží od teze o stejné DNA/genech a poněkud připomíná Lysenka, který ostatně právě cosi podobného postuloval u rostlin). Totéž by pak mohlo platit třeba pro různá pohlaví, alespoň tam, kde se obě liší třeba nejen peřím na ocase, ale i způsobem obživy. Zásadní odlišnost mezi pohlavími ale logicky není příliš častá; jednotlivé geny by pak totiž jakoby musely kódovat vždy dvě různé vlastnosti, podle toho, v těle jakého pohlaví se ocitnou (k tomu sice dochází, ale přece jen v omezenější míře). Obě pohlaví musí také vést alespoň rámcově podobný způsob života – už jen proto, aby se mohla potkat a rozmnožit.
Zbývá snad dodat, že některý druh může například odpovídat pouze jednomu vývojovému stadiu druhu jiného. Diverzita současných živočichů podle některých koncepcí vznikla tak, že šlo původně o jakousi "luxusní nadstavbu" nad společným larválním stadiem. To bylo posléze u řady druhů potlačeno a můžeme je pozorovat jen jako součást embryonálního vývoje. (Ona teorie v zásadě tvrdí, že v první fázi docházelo k rozmnožování larev a odlišná další stadia byla spíše něčím navíc, jakousi třešničkou na dortu – jedincům se prostě "tak nějak ještě nechtělo umřít" :-). Teprve ve chvíli, kdy se začaly rozmnožovat i tyto "pozdní formy", otevřela se mezi jednotlivými druhy nepřekročitelná propast.)
