Student World

Na otázku, proč se všechny mutace posléze zase nerozpustí v průměru, lze odpovědět dvěma různými způsoby – především podle toho, zda je příslušná mutace dominantní nebo recesivní.

U recesivních mutací se předpokládá, že, protože bezprostředně nemají žádný fenotypový účinek, se mohou v genofondu hromadit. K selekci začne docházet až ve chvíli, kdy se objeví recesivní homozygoti, k čemuž nejčastěji dojde na okraji areálu rozšíření daného druhu, nebo v době velkých kolísání velikosti populace.
Poněkud jinak je tomu však v případě mutací dominantních. Většina z nich je z genofondu odstraněna velmi rychle, protože selekce působí od objevení mutace a životaschopnost nositele mutace bývá téměř vždy snížena.
Ve chvíli, kdy dominantní mutace ale přinese selekční výhodu, se situace mění. Polovina potomků mutanta ponese opět tuto mutaci a k růstu jejího zastoupení v populaci tedy stačí, aby tento měl více než dvojnásobek (životaschopných a dále se rozmnožujících) potomků, než je průměrný počet.
Takovou podmínku lze splnit poměrně snadno – lze si představit, že třeba mutace vedoucí náhle k růstu lidského mozku takový účinek mít někdy mohla (i když naši předkové nežili harémovým způsobem života, kde může být rychlost, s níž se prosadí nadějná mutace, mnohem rychlejší). Otázkou ale je, jak velký nárůst velikosti mozku mohla jedna skoková mutace způsobit.
Problém, zda evoluce člověka probíhala rovnoměrně nebo skokově, pak můžeme redefinovat. Kolik bylo oněch "schůdků" a jak byly velké? Co všechno se muselo udát třeba mezi posledními formami Homo erectus a prvními formami Homo sapiens?
Samozřejmě, že změna vyvolaná mutací nesmí být natolik radikální, aby zamezila křížení – ať už na základě molekulárním nebo sociálním. Právě toto je nejčastější výtka zastáncům ultraskokových mutací, které počítají s koncepcí "slibné zrůdy". Druhou věcí ale je rychlost vývoje. I zde existuje celá řada koncepcí, od zastánců relativní plynulosti změn až po skokové teorie přerušovaných rovnováh.
Z hlediska vývoje člověka opět nevíme.
Spíše skokový než plynulý je určitě vývoj industrie, to je však evoluce kulturní/memetická, na kterou lze nahlížet lamarkisticky. Zajímavé však je, že se nedá jednoznačně tvrdit, že by vývoj industrie byl v paleolitu rychlejší než změny biologický. Achuleén, neboli kultura pěstních klínů, existovala prakticky beze změny téměř milion let poté, co vystřídala starší olduvajskou industrii. Nositeli kultury byly zřejmě formy Homo erectus, které však během té doby procházely dalším vývojem.

autor Pavel Houser