Jak se stalo, že většina netopýrů se živí hmyzem, ale někteří krví obratlovců nebo rostlinnou potravou?
Původní strategií netopýrů (nejstarší nález letounů je datován do eocénu) byl zřejmě náhodný a nespecializovaný lov hmyzu. Postupně se však různé druhy začaly specializovat na různé typy kořisti. Mystacina, jediný druh netopýra, který původně žil na Novém Zélandu, například začala létat jen vzácně a většinu času se pohybuje po zemi či po stromech. Na Novém Zélandě totiž převládá nízko létající či nelétavý hmyz. Jiné druhy netopýrů se naopak začaly specializovat na lov hmyzu ve velkých výškách. Tito netopýři mohou být strženi vzdušnými proudy a překonat velké vzdálenosti – severoamerický netopýr byl takto objeven třeba na Islandu, vzdáleném od původního výskytu okolo 4 000 kilometrů.
Někteří netopýři si začali potravu výrazně doplňovat mršinami. Australská megaderma Macroderma gigas se začala zaměřovat výhradně na lov obratlovců (ještěrky, žáby, jiní netopýři). Megaderma lyra si zase oblíbila vrabce. Je zaznamenáno, že Vampyrum spectrum vybírá sítě na chytání jiných netopýrů a činí to tak obratně, že se do nich sám přitom nezaplete.
Někteří netopýři, například čeleď Noctilionidae, se zaměřují na lov ryb či vodní hmyzu. Sbírají je z tlamou hladiny, ale někteří navíc dokáží využít blánu svých křídel jako jakousi síť. Jiní pak poletují i nad pobřežím oceánu. Rybožravost zřejmě vznikla ze specializace na lov hmyzu u vodní hladiny.
Kaloni a někteří další netopýři se soustřeďují na potravu rostlinou. Může se jednat o plody, pyl i květní nektar. Předpokládá se, že tato evoluční teorie vznikla ze sběru hmyzu z plodů či květů. Rostlinná potrava se pak zřejmě ukázala být jednodušeji dostupná. Některé rostliny jsou dnes závislé na opylování právě ze strany netopýrů – například agáve -, jiné zase na tom, jak netopýři roznášejí jejich semena.
Rovněž "upíří" krvežravost vznikla nejspíš z toho, že netopýři sbírali cizopasný hmyz z těl savců či ptáků. Jediný upír svoji oběť nevysaje k smrti, pokud se však zvíře stane za jednu noc obětí hned desítky netopýrů, není ani samotná ztráta krve zanedbatelná. Největší nebezpečí pro upírovu oběť ovšem spočívá v přenosu infekcí, zejména vztekliny. Jediný netopýr-upír za noc vypije zhruba tolik, co sám váží (20-30 gramů). Může zkonzumovat i dvojnásobek, to pak ale nedovede vzlétnout a do úkrytu se musí odbelhat pěšky.
Závěrečná poznámka: Rostlinná potrava je typická především pro kaloně. V jejich případě ale jistě nevíme, zda se skutečně jedná o příbuzné netopýrů. Možné je i to, že létavost u savců vznikla dvakrát nezávisle na sobě. Kaloni by v takovém případě byli příbuzní zřejmě především poloopicím. O evoluci kaloňů toho bohužel mnoho nevíme, nejstarší nálezy pocházejí až z miocénu.
Zdroj: Ivan Horáček: Létající savci, Academia, Praha, 1986
