Na Science Worldu jsme se otázkou rozpoznávání tváří zabývali již opakovaně z řady pohledů:
– Jak něco takového naučit počítače? (Tady je trochu problém: lidé například tvář rozpoznáme jako tu samou, i když dotyčný/á změní účes, namaluje se, přibudou mu brýle nebo modřina…)
– Jak tato schopnost souvisí s našimi dalšími kognitivními dovednostmi; předpokládalo se, že jde o dovednost, která je kódována nějak speciálně, nestačí „vidět“. A tak jsou známy případy, kdy člověk vidí normálně, ale tváře lidí od sebe rozpoznávat nedovede (často bývá v této souvislosti opakován případ farmáře, které nerozpoznával lidi, ale dále od sebe dokázal odlišovat své krávy).
Viz např. článek Složitost lidského vnímání
(http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/ID/E6B14BFE7A79FA2AC1256E970048C70D),
kde je schopnost rozpoznávat tváře lokalizována do pravé hemisféry. Podobně specifická schopnost má být mimochodem rozpoznávání písmen – také je nestačí jenom „vidět“.
Jenomže nic z výše uvedeného nemusí tak docela platit. Neurovědci ze Stanfordu sledovali pomocí nukleární magnetické rezonance s vysokých rozlišením aktivitu neuronů, které jsou zodpovědné za rozpoznávání tváří, a zjistili, že tato část mozku je aktivní i při dalších vizuálních činnostech – když hledíme na zvířata, automobily, ale i na abstraktní sochy.
Autoři výzkumu tvrdí, že nic jako „centrum rozpoznávání tváří“ tedy nejspíš neexistuje.
Zdroj: Eurekalert
http://www.eurekalert.org/pub_releases/2006-08/sumc-mtj082906.php
Jak dát tyto výsledky do souladu např. s výše uváděnými selektivními poruchami je ovšem nejasné.
Mimochodem, u rozpoznávání písmen je problematická existence specializovaného modulu také z evolučního hlediska. (K čemu to původně mohlo sloužit?)
