Student World

Robert Wright ve své knize Víc než nic (Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2002) předpokládá, že vývoj dějin směrem k moderní vědě a technologii byl nutný a zákonitý. Řada historiků s ním však asi nebude příliš souhlasit. Pojďme se na Wrightovo pojetí podívat trochu podrobněji.

V první řadě souhlasím s Wrightem v tom, že směřování je jasné v případě prehistorie. Zemědělství vzniklo na mnoha místech světa nezávisle na sobě, totéž platí pro nejstarší státy (jež si navíc, minimálně z našeho pohledu, byly skutečně dosti podobné).
Wright vyjadřuje přesvědčení, že zájem o technologie je lidem vrozený, je tak říkajíc výsledkem biologické evoluce. Neexistují netechnické primitivní kultury, respektive budou mít tendenci se přeměnit na technické při první možné příležitosti. Lidé doslova milují různé mechanismy a technologické finesy – zřejmě jde mj. o následek pohlavního výběru.
Až potud není asi žádných námitek. Wright však jde ještě dále. Tvrdí, že všechny společnosti směřují stejným směrem, pouze rozdílnou rychlostí (která vyplývá především z přírodních podmínek, možné hustoty osídlení, státního zřízení apod.). Pokud bychom si škrtli středověkou Evropu, dospěla by Čína nebo Japonsko k moderní vědě úplně stejně – snad jen o něco později.
Wright se domnívá, že žádné náboženské či jiné dogma nemůže ve skutečnosti zastavit technologický pokrok. Neexistují civilizace antitechnické či nezasahující do přírody, jde pouze o míru vyplývající z prostředků, které jsou k dispozici. Čínská či japonská krajina je mnohem "umělejší" než evropská, prakticky vše je zde výsledkem lidských zásahů. A navíc: K pokroku myšlenkovému, vzniku vědy či filosofie, přitom podle Wrighta stačí technologie jako taková. Konstrukce abstraktních "teorií všeho", empirismus, racionalismus – to vše je, ať už implicitně nebo explicitně, obsaženo v každé technologii, která nějak funguje.
Další návazné úvahy jsou velmi zajímavé. Moderní věda se podle řady autorů vytvořila v dějinách pouze jednou, zřejmě jako výsledek pozoruhodné syntézy antického myšlení a židokřesťanského monoteismu. Podle Wrighta by však mohla vzniknout kdekoliv, byť zřejmě až za nějaký čas.
Wright prakticky popírá možnost, že by v rámci civilizačního proudu došlo na celém světě k výraznějšímu úpadku. Vědomosti jsou podle něj memy a užitečné memy se de facto nemohou ztratit. Obrovský úpadek, k němuž došlo v Evropě po zániku římské říše, hodnotí Wright opět z hlediska technologií. Podle něj nebylo příliš podstatné, zda se někde ztratily Platónovy spisy či Euripidovy tragédie, zda nějaké náboženství nechalo něco spálit na hranici. Vývoj užitečných, prakticky použitelných technologií naopak pokračoval stále dál. Pro Wrighta je lepší třmen na koně důležitější něž další teorie o původu lidského jazyka. Teorie evoluce či relativity se objeví téměř samy od sebe, a pokud státní či církevní moc bude jejich objevitele pronásledovat, nic nevadí – vymyslí je někdo jiný.
Ať už je třeba vládnoucí varianta křesťanství, islámu nebo buddhismu sebeméně přátelská k technologickému pokroku, stejně k němu dojde. Klatby papežů na provozování bank nemohou bankéře zastavit – technologie je totiž zjevně výhodná pro světskou moc a pravděpodobně dojde v praxi k tomu, že i církev bude nucena bankéře pod ochranou panovníka tolerovat (už proto, že moc církevní a světská nejsou nikdy neprostupně oddělené). V krajním případě "zamrzlý" stát podlehne vyspělejším sousedům a převezme jejich memy.
K úpadku nemůže dojít i z toho důvodu, že pro Wrighta není barbar nějakým iracionálním protivníkem civilizace, ale spíše někým, kdo se chce zmocnit jejích výdobytků. Barbar nechce civilizovanému člověku spálit dům, chce v něm raději sám bydlet, pít víno pána domu, spát s jeho dcerou, koupat se ve vaně a docházet k civilizovanému lékaři. Všechno, co dělá, je ve skutečnosti jen prostředkem k tomuto cíli.
Domnívám se, že Jared Diamond ve své podobně orientované knize (v obou případech jde navíc o výklad lidských dějin z pohledu evolučního biologa) ovšem vidí situaci trochu přesněji než Wright. Pokud je jednou nějaké memy "zahnízdí" v hlavách, mohou vývoj opravdu blokovat – jako se stalo třeba v Číně v době dynastie Ming. Taktéž je sporné, zda jsou opravdu všichni lidé vedeni výlučně racionálními pohnutkami a zda se tyto musí vždy prosadit (viz současný náboženský fundamentalismus či zelené pseudonáboženství).
Úpadek po skončení antiky byl podle mého názoru skutečným úpadkem. Totéž platí pro islámský svět, v němž po roce 1000 získaly vrch síly silně konzervativní. Nejsem si jist, zda racionální myšlení a filosofie, vyspělá a užitečná technologie a věda spolu jdou skutečně vždy ruku v ruce (antická věda např. byla spíše netechnologická) a musejí se vždy znovu pohromadě objevit. V dějinách se mohla udát řada věcí jedinečných, ke kterým dojít "nemuselo". Vývoj mohl uvíznout v nějakém jiném lokálním extrému, z něhož by se obtížně dostával (byť by se zase dostat mohl).
Tytéž obavy o budoucí myšlenkový pokrok vyjadřoval třeba Popper – nový nápor iracionality může podle něj vědu klidně vyhladit z povrchu zemského, technologie nemají garantováno, že se budou rozvíjet samospádným efektem sněhové koule. Tak jako věda nemusela vzniknout, může klidně zaniknout. Totéž platí i pro civilizaci i pro život jako takový.
Popper přitom popíral, že můžeme vývoj dějin příliš předpovídat. Dochází ke kumulaci poznatků, budoucnost bude závislá na těchto poznatcích – a my je dnes nemáme. Wright na to namítá, že sice dnes skutečně nevíme, jak postavit 10krát výkonnější počítač než je nejrychlejší dnešní. Pokud bychom znali postup, postavili bychom ho již nyní. Nicméně i tak můžeme podle Wrighta předpovídat, že takový počítač dříve či později sestrojen bude.
Na druhé straně: Zatímco zemědělství či stát se objevily několikrát paralelně, zdá se, že Popper má pravdu v tom, že věda či filosofie skutečně vznikly pouze jednou. Celkově: Těžká otázka, jak jinak :-). Každopádně, i kdyby dějiny a evoluce měly nějaký "atraktor", neobsahují zřejmě nějakou jednoznačnou záruku, že tohoto bodu bude také nutně dosaženo.

autor Pavel Houser