Student World

***pravidelné páteční přetištění staršího článku

Watson a Crick měli představu matematicky a logicky dokonalou (viz článek Kontrolní součty v DNA), která se však ukázala nepravdivá. Totéž postihlo George Gamowa, jinak známého především jako fyzika a popularizátora tohoto vědního oboru (viz kniha Pan Tompkins v říši divů).
Gamowova teorie byla přibližně následující:
Máme před sebou čtyři písmenka kódů a 20 aminokyselin. Dvojice nestačí (dávají jen 16 možností), na řadu tedy musejí přijít triplety.
Triplet může mít všechny tři báze stejné (4 možnosti), mohou v něm být 2 báze stejné a 1 odlišná (4 * 3 = 12 možností) a nebo všechny báze odlišné (4 možnosti – ACT, ACG, ATG, CGT). 4 + 12 + 4 dává přesně našich 20 aminokyselin.
Jak vidno, Gamowův kód nebyl v rámci tripletu vůbec poziční, tj. absolutně nepřikládal význam pořadí bází v rámci tripletu – to mohlo být libovolné. Nicméně za těchto předpokladů získal Gamow výsledek, který potřeboval. Jeho řešení bylo z ovšem určitých důvodů sice méně elegantní než původní Crickův návrh (Gamowova čtečka nedisponuje vůbec žádnými kontrolními součty; sice jí nevadí výměna sousedních bází v rámci jediného tripletu, ale bodová záměna je zcela fatální, stejně jako posun čtečky; schází taktéž start a stop kodón, ty by se však daly spojit s určitými aminokyselinami).
Obě koncepce však byly důvtipnější než skutečnost, v níž je kód degenerovaný – nepravdivost byla u Cricka a Gamowa jedinou vadou na kráse.
Mimochodem, Gamow původně předpokládal, že proteiny se vytvářejí přímo na DNA. Později vzal na milosti i RNA a v 50. letech založil tzv. kravatový klub RNA, který měl maximálně 20 členů. Každý člen, rekrutující se z Gamowových přátel, odpovídal jedné aminokyselině. Na kravatách byla znázorněna šroubovice, jehlice do ní byla označena symbolem příslušné aminokyseliny. Kravaty byly zřejmě stejné, kód se nijak nevztahoval k aminokyselině – v té době ještě potřebné informace o přiřazení nebyly k dispozici :-).
Mimochodem, Gamow inicioval také řešení genetického kódu americkou tajnou službou. Experti, kteří dešifrovali za druhé světové války japonské šifry, však nebyli úspěšní. Nakonec teorie selhaly a přiřazení tripletů jednotlivým aminokyselinám bylo třeba odpozorovat laboratorně.

(George Gamow: Moje světočára, Mladá fronta, Praha, 2000)

autor Pavel Houser