Student World

Leslie Leinwand z University of Colorado v Boulderu zjistila, že krajta barmská (tmavá, tygrovitá, v češtině se lze setkat s různými názvy) měla ještě den poté, co se nacpala, v krvi asi 40krát vyšší hladinu triacylglycerolů. Krev se z červené tekutiny následkem toho dokonce změnila na bělavě zakalený šlem.

Přitom není známo, že by se hadům v důsledku toho ukládání tuku poškozovalo srdce. Nejpravděpodobnějším vysvětlením je že, krajta v této době současně zvyšuje aktivitu enzymu superoxiddismutázy, který srdce chrání. Nedalo by se zařídit, aby to podobně fungovalo i u člověka?

Krevní plazma nacpané krajty, jak se zdá, má opravdu na srdce příznivý účinek, a to i když se vstříkne jiné (hladové) krajtě nebo se jí bez komplikací podaří vpravit myši – což se dá dobře vyzkoušet třeba u srdce v tkáňové kultuře. Srdce posiluje nebo i přímo roste. Nejde tedy jen o ochranu, ale enzym zřejmě naštípe tuky do takové směsi metabolitů, která je přímo prospěšná. Analýza ukázala, že z mastných kyselin v krvi krajt převládala palmitová, palmitoolejová a myristová.

Již předešlé studie zjistily, že 24 hodin po jídle může hmotnost srdce krajty barmské vzrůst až o 40 %. Není to přitom žádné nebezpečné ztučnění srdečního svalu, které naopak snižuje velikost komor a u člověka bývá často příčinou smrti (protože srdce se pak musí více namáhat, aby stihlo organismus zásobit krví), ale „zdravý růst“ podobný lidským sportovcům. Krajta barmská ovšem dokáže spořádat i místního jelena a bez jídla pak přežít (i když ne bez poškození organismu) skoro rok; během té doby se velikost srdce i dalších orgánů snižuje, což je z hlediska metabolismu úspornější. Krajta prý dokonce zvládne sníst na posezení až tolik, kolik váží samotný hladový had.

Velká koncentrace tuku v krvi krajt nemá u nich ani žádný pozorovatelný negativní dopad na játra.

Popsanou techniku by mohla začít uvádět do medicínské praxe společnost Hiberna.

Zdroj: ScienceDaily

Poznámky:

– kyselina palmitová a myristová jsou přitom nasycené mastné kyseliny, takže u nich by se naopak při zvýšené koncentraci předpokládal jednoznačně negativní dopad. Z původního zdroje není úplně jasné, za co mohou samotné mastné kyseliny a co zařídí hadí enzym (jak se liší od savčích variant?).

– superoxiddismutáza (SOD) je enzym na bázi metaloproteinů. Chrání před kyslíkovými radikály, které rozkládá.

autor Pavel Houser