Dvě zajímavosti podle New Scientistu: oxid uhelnatý by mohl být lékem na roztroušenou sklerózu; japonští hadi dokáží zužitkovat jed svých žabích obětí.
Pokusy portugalských vědců vedených Miguelem Soaresem ukázaly, že nízká koncentrace oxidu uhelnatého může působit jako lék/prevence některých poruchy nervového systému – alespoň u myší. Mechanismus tohoto jevu není jasný, autoři studuje spekulují, že by účinek mohl souviset se snižováním koncentrace kyslíkových radikálů (přes reakce CO s železem a hemovými bílkovinami).
Použitá byla koncentrace, která u lidí už vyvolává bolest hlavy, u myší žádné podobné příznaky zjištěny nebyly. Oxid uhelnatý samozřejmě zůstává pro člověka prudkým jedem, farmaceutické firmy by ale výhledově mohly dodávat léky, ze kterých by se CO pomalu a řízeně uvolňoval na určitém místě organismu (v nervové soustavě apod.). Existuje naděje, že taková aplikace by mohla například zpomalit nástup roztroušené sklerózy.
Podrobnosti:
http://www.newscientist.com/article/dn11036-carbon-monoxide-may-protect-against-ms-symptoms.html
Hadi z japonského ostrova Išima dokáží dokonale zužitkovat místní ropuchy. Ropuchy využívají pro svou obranu toxiny v pokožce, a z tohoto důvodu je většina místních predátorů nechávala na pokoji. Ne tak ale had Rhabdophis tigrinus. Ropuší jed je pro něj neškodný a navíc ho dokáže sám využívat – hromadí se mu ve zvláštním váčku na krku. Hádek je díky tomu pro větší zvířata sám jedovatý a tento fakt změnil i chování populace na ostrově Išima. Zatímco Rhabdophis tigrinus ze sousedních ostrovů, kde se ropuchy nevyskytují, se při nebezpečí snaží rychle zmizet, išimská populace si může dovolit spoléhat na svoji jedovatost. Had si přitom příslušný toxin sám syntetizovat neumí; konzumace kořisti za účelem využití jejího jedu je každopádně jevem dosti unikátním.
Podrobnosti:
http://www.newscientist.com/article/dn11048-snakes-eat-poisonous-toads-and-steal-their-venom.html
