Student World

Všemožná "evoluční omezení" postulujeme v případě hmyzu zřejmě proto, abychom vysvětlili, proč se hmyz nakonec nestal "vítězem" v živočišné říši. Proč vlastně inteligentní jedinci vzešli z obratlovců a nepovstali z hmyzu, který patřil k nestarším živočichům obývajících souš?

Jako nejvýraznější omezení bývá uváděn dýchací systém hmyzu, vlastnosti nervové soustavy a jeho "kostra". Zpevňující tkáně se na rozdíl od kostry obratlovců nacházejí ve vnějších částech těla. V důsledku toho nemůže zřejmě hmyz překročit určitou velikost.
Nicméně existuje i opačný pohled na věc. Hmyz není poraženým, ale vítězem (Zdroj: Edward Wilson: Rozmanitost života, Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 1995). Dokázal přežít už od devonu, kdy vystoupil na souš. Základ současné hmyzí rozmanitosti byl položen už v karbonu, kdy došlo k radiaci srovnatelné s tím, co savci provedli v paleocénu. Hmyz dokázal přežít hromadné vymírání v permu. Dnes se odhaduje, že celková hmotnost žijícího hmyzu překračuje bilion kilogramů, což je více, než v případě člověka (na druhé straně je však toto srovnání poněkud zavádějící, protože u člověka jde o jediný biologický druh).
Wilson cituje Richarda Southwooda, který jako příčinu evoluční úspěšnosti hmyzu uvádí: velikost těla, schopnost metamorfózy a křídla. Především metamorfóza umožňuje hmyzu obsadit větší množství ekologických nik, protože vývojová stadia se v jistém ohledu chovají jako samostatné druhy. Určitou roli snad mohl sehrát i náskok, který hmyz měl díky tomu, že suchozemské niky obsadil jako první (to však vzhledem k množství vymírání není nijak pádným argumentem).
V této souvislosti je zajímavá také schopnost řady druhů hmyzu vytvářet komplikovaná společenství. I mraveniště a včelí hnízda jsou přitom evolučně dosti starým vynálezem (odhaduje se, že hmyzí společenství mají původ již v druhohorách). Pravdou však je, že v průběhu třetihor vývoj hmyzí organizace zřejmě poněkud "zamrzl".

autor Pavel Houser