Student World

Had vodnář dvoubarvý (Hydrophis platurus, yellow-bellied sea snake) žije prakticky pouze v moři. Slanou vodu ovšem na rozdíl od mořských želv přijímat nemůže. Dělá to proto tak, že pije vodu dešťovou ze srážek. Sladká a slaná voda jsou omezeně mísitelné, takže had se (lehčí sladké vody na povrchu) zvládne napít, ještě než se oboje promíchá.
Problém spočívá v tom, že v tropické oblasti u pobřeží Kostariky, kde vědci hady zkoumali, je období dešťů víceméně jen sezónní. Vodnář proto pravidelný přísun sladké vody nemá zaručen, podle nového výzkumu vydrží ovšem nepít až 7 měsíců. Přitom dojde k těžké dehydrataci, při čekání na déšť může had ztratit až pětinu své hmotnosti. Když už nadejde příležitost pít, postupuje zase jako velbloud a pořádně se „nafoukne“.
To ovšem stále nestačí. Jedna věc je vydržet bez pití vody, druhá zbavit se soli. Hadi do sebe dostanou mořskou vodu při polykání ryb, jimiž se živí, spoustu soli obsahují i samotné ryby. Rizikrm je pochopitelně i obyčejná osmóza.
Vodnáři mají kůži neprostupnou pro sůl z okolního prostředí, kromě toho ale rovněž i speciální žlázy umožňující vylučovat už přijatou sůl. Žlázy ovšem zdaleka nejsou tak účinné jako u želv, nedovolují hadům pít mořskou vodu.
Výzkumníci každopádně tvrdí, že popsaný způsob života funguje poměrně na hraně, je velmi citlivý třeba na opožděný příchod srážek. Populace vodnářů jak se zdá klesá, může v tom hrát roli nedostatek potravy (vylovené oceány?) i nestabilita klimatu – a samozřejmě i leccos jiného.
Příslušný článek byl publikován v Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. Jednou z použitých metod bylo nechat hada do sytosti napít, zabít, sušit a pak zkoumat rozdíly hmotností (což tedy nepůsobí jako zrovna sofistikovaný/elegantní postup).

Zdroj: Phys.org

autor Pavel Houser