Systém vzdušnic u hmyzu není pro distribuci kyslíku zdaleka tak efektivní jako oběhová soustava obratlovců. Příliš velký hmyz by už proto nedokázal zásobovat své orgány kyslíkem.
Tolik teorie, pro níž svědčí i to, že v karbonu a permu, kdy byla koncentrace kyslíku ve vzduchu kdovíproč vyšší než dnes (snad až 30 %), žily vážky s rozpětím křídel téměř 1 metr, tedy jasně největší známý hmyz během celé evoluce. (Poznámka: Mimochodem je ovšem otázka, jak se při této koncentraci kyslíku stalo, že všechno organické nelehlo popelem.)
John VandenBrooks z Arizona State University v Tempu se nyní pokusil teorii o souvislosti kyslíku s velikostí hmyzu testovat. Pěstoval hmyz (vážky, šváby, kobylky, larvy potemníků a další) v prostředí s různým podílem kyslíku ve vzduchu a zkoumal, jak se mění rychlost růstu i maximální dosažená velikost. Výsledky ovšem nebyly jednoznačné. Vážky skutečně v atmosféře obohacené kyslíkem rostly rychleji a zvětšily se, naopak ale švábi rostli pomaleji a do menších rozměrů. S vážkami byl mimochodem docela i problém s chovem, protože potřebují živou kořist a vědci je denně museli krmit. Za úspěch pokusu je proto třeba pokládat už i samotný chov vážek.
Hmyzáci žili v atmosféře o 12, 21 a 31 % kyslíku. Krajní hodnoty by měly odpovídat extrémům v průběhu evoluce, respektive její novější fáze (bezkyslíková atmosféra na počátku života se nepočítá). Především zpomalení růstu u švábů v atmosféře s vyšším podílem kyslíku je nečekané a zatím se neví, co je jeho příčinou. Možná, že v tomto prostředí se švábům více vyplatilo investovat do jiných věcí než do růstu…
Vědci dokonce uvažují, že pokud bychom získali více údajů o příslušných závislostech, mohli bychom z velikosti fosilního hmyzu odhadovat i vývoj složení atmosféry, respektive takto získané čísla porovnávat s výsledky jiných metod.
Zdroj: ScienceDaily
