Student World

Komiksová řada nakladatelství Portál se rozrostla o titul Science Worldu zvlášť blízký – o Genetiku. Čím tento titul vybočuje ze zbytku komiksové řady? Několik zvláštností se přece jen najde…

V první řadě jsme měl během četby pocit, že zatímco další komiksy Portálu jsou spíše četbou pro fajnšmekry, zde se skutečně jedná o úvodní text bez záplavy napůl skrytých vtípků a narážek.
Druhou zvláštností je kresba: Borin van Loon je oproti ilustrátorům dalších komiksových titulů méně realistický. Jeho kresba je drsnější, temnější, hodí se spíše do nějaké antiutopie, vane z ní kosmický chlad neprobádaných hlubin vesmíru, tváře řady vystupujících postav jsou "zlé" a jistě by mohly vhodně ilustrovat nějaký příběh ze světa zločinu. Kresba díky tomu vystupuje výrazněji do popředí, není jen doplňkem textu – místy jsem se přistihl, že vnímám především grafiku a text mi "protéká mezi prsty". (Autor recenze není odborníkem na komiksovou kresbu, jde tedy o vysoce subjektivní a pouze laické "pocity".)
Co se týče zajímavostí vlastního textu: Autor upozorňuje na podivný zrod genetiky, která se nevynořila najednou, díky jedinému nápadu, ale zuby si na ní vylámalo hned několik slavných vědců počínaje Darwinem. Dlouho trvalo, než se podařilo klopotně dospět k "centrálnímu dogmatu" o ústřední roli DNA – a v poslední době se naopak ukazuje, že to s oním centrálním dogmatem není až tak jasné (podivnosti typu prionů – mimochodem, prioni, jak jsem se zde dozvěděl, jsou současně ptáky podobnými albatrosům :-)).
Text knihy je často ironický a docela vtipný – s řadou slovních hříček si jistě vyhrál také překladatel (změny písmenek v bázích DNA jsou totiž ilustrovány vesměs na "mutacích textu" – zde snad chybí jen velmi půvabný Dawkinsův příklad stupňovité selekce, kterou z náhodného textu velmi rychle dostane Shakespearovy verše – viz kniha Slepý hodinář).

Co se týče drobných výhrad: Obávám se, že kombinace kresby a textu je mnohdy natolik surrealistická, že není příliš jasné, co má vlastně být řečeno. V řadě případů mi Steve Jones přišel poněkud zaujatý – např. Galtona (mj. objevitel metody otisků prstů dodnes využívané v kriminalistice) zde prezentuje jako pomatence, což mi nepřijde jako adekvátní soud. Taktéž se někdy zbytečně drží politické korektnosti (přitom o eugenice se dnes seriózně vede nová diskuse – viz třeba Ridleyho kniha Genom, články v časopisu Vesmír apod.).
Steve Jones je někdy podle mého názoru ke genetice a jejím možnostem také zbytečně skeptický. Když třeba píše, že genetika "málo říká o nás samých" (pravděpodobně se bojí, aby nebyl označen za genetického deterministu), je možno neodarwinisticky opáčit, že je to naopak jediné paradigma, které umožní nás pochopit (Dawkins např. říká, že všechny pokusy pochopit člověka i lidskou společnost před Darwinem byly nutně nesmyslné). Taktéž se domnívám, že genetika přinese mnohem větší revoluci na poli medicíny, než si myslí autor (byť správně upozorňuje, že o této revoluci se mluví asi deset let a zatím se nic tak světoborného nestalo). Poslední výhrada se týká "nepotvrzeného homosexuálního genu" – zítra přineseme naopak článek českých biologů, který se bude snažit o právě genetický výklad homosexuality.
Steve Jones svou knihu zakončuje inteligentním doslovem, spíše povzdechem, kde píše především o problémech, které má zavádějí výsledků genetického výzkumu do praxe vzhledem k politickým a náboženským aspektům věci. Zmiňuje geneticky upravené potraviny (absurdní výhrady veřejného mínění – titíž lidé přitom často konzumují očividně nezdravé hamburgery) i genetické úpravy zvířat, problémy s výzkumem kmenových buněk i apriorní odmítání klonování lidí (jak zde autor uvádí, co jiného jsou přitom jednovaječná dvojčata než klon?). Právě díky provázanosti genetiky s politikou a vrtkavým veřejným míněním není nakonec jasné, které z potenciálních možností této vědy se v budoucnu skutečně naplní…

Steve Jones, Borin van Loon: Genetika, Portál, Praha, 2003, podrobnosti viz http://obchod.portal.cz/Kniha.asp?Csl=9682.

P.S.: Jak už bylo uvedeno, zítra se podíváme na výklad homosexuality z pohledu sobeckého genu.

autor Pavel Houser