V tomto případě nám nejde ani tak o nástroje kamenné, ale spíše o příležitosti, při kterých naši předkové nástroje vůbec začali používat.
Velmi významné byly od vzniku prvních hominidů zřejmě především dřevěné rycí hůlky, které se používaly k dobývání kořínků a hlíz a také možná k hloubení primitivních studní (respektive kopání v napůl vyschlých korytech afrických řek apod.).
Dřevěnou hůlku bylo ovšem potřeba často ostřit a právě k tomu se hodily první kostěné a kamenné nástroje. Dalším typem prvních nástrojů byly různé koše a vaky určené k přenášení nasbírané potravy – ve chvíli, kdy došlo k pohlavní specializaci (ženy spíše sbíraly rostlinnou potravu, muži lovili či pátrali po zdechlinách), bylo třeba zajistit odnos potravy z místa nálezu zpět do tábořiště. Kusy masa lze přenést relativně snadno, ne tak ale hromadu zrní. Prvními uživatelkami nástrojů tohoto typu byly tedy spíše ženy. (Pokusy, které mají zjistit, zda u šimpanzů používají nástroje spíše samice nebo samci, dávají nejednoznačné výsledky. Nové technologie typu mytí potravy či její solení se učí rychleji samice. Samci naproti tomu používají nástroje demonstrující jejich moc a sílu – různé klacky, věci, které při úderech vydávají hluk apod.)
Muži na lovu zřejmě používali různé klacky či velké kosti. Složené nástroje (kamenný hrot na dřevěném oštěpu apod.) jsou technologií relativně pozdní. Kamenné nástroje sloužily v první fázi spíše k opracování dřeva, následně byly úštěpky potřebné zřejmě také k porcování kořisti.
(Zdroj: Richard Leakey a Roger Lewin: Lidé od jezera, Mladá fronta, Praha, 1984)
