Student World

Rozpoznávání tváří funguje v lidském mozku zvláštně. Podle všeho jde sice o jediný modul, ale i ten má různé aspekty, které zpracovávají různé funkční systémy.
Konkrétně lze rozlišit aktivaci různých částí mozku např. při rozpoznávání identity tváře (samotné „rozpoznávání“), jejího citového výrazu a směru pohledu; mimochodem, pokud promítaná tvář mění pohled, pak ji máme problém poznat, snad proto, že se primárně aktivuje právě sledování pohledu a rozptýlí nás, brání „zaostřit“.
Jisté „vnímání celku tváře“ do hry vstupuje. Pokud lidem předložíme různé tváře sestavené ale uměle tak, že jejich spodní polovina bude stejná, budou je lidé pokládat za různé. na přímý dotaz pak bez váhání odvětí, že se liší i spodní poloviny.

Na tom, že tváře lidí poznáváme jiným způsobem než dejme tomu stromy, není nic tak překvapivého. Podobná dovednost je pro sociálně žijící živočichy běžná, nejde o lidskou specialitu. Tváře příslušníků vlastního druhu zaznamenávají specifickým způsobem (aktivace určitých částí mozku) i další primáti.
Co je ještě zajímavější, experimentální data ukazují, že „být expertem“ mnohdy znamená umět určitou schopnost přesadit k novým účelům. Při rozpoznávání tváří se aktivuje jiný („expertní“) modul než pro samotné vidění předmětů. Biolog specializující se na ptáky nebo odborník na automobily ale při posuzování svého oboru nasazují právě mechanismus (aktivace korových oblastí), který se jinak uplatňuje pro lidské tváře…
Rozpoznávání zvířat s rozpoznáváním lidských tváří zřejmě nějak stejně souvisí. Jinak řečeno: známe kuriózní poruchy, kdy někdo dokáže poznávat své krávy, ale už ne své příbuzné. Z toho by se zdálo, že jde prostě o hromadu na sobě víceméně nezávislých funkcí. Tak jednoduché to nicméně není.

Zdroj: František Koukolík: Lidský mozek, Galén 2012
(jde o třetí vydání, víceméně o novou knihu)

Poznámka: V této souvislosti otázka: specifickým modulem rozpoznáváme tváře příslušníků vlastního druhu – tam, kde má smysl jemněji rozlišovat; naopak dejme tomu pračlověk lovící antilopu nebo šimpanz prchající před lvem nemusí vědět, kdo konkrétně je ten druhý zač. Jaké části mozku se aktivují člověku, když se podívá na svého psa? A co psovi? (Předpokládejme, že i smečkoví vlci mají podobný specifický modul – i čistě vizuální.) S jakou úspěšností by lidé vůbec na fotografii poznávali své psy ve srovnání s podobnými jedinci téhož plemene?

autor Pavel Houser