Student World

Podle starších názorů se katastrofa týkala spíše jen živočišných druhů v moři (zde se podíl vymřelých druhů odhaduje dokonce až na 95 %) i na souši. Asi ne.

Vědci se pustili do průzkumu, jak se tehdy dařilo houbám Reduviasporonites – původně nebylo jasné, zda jde o řasy nebo houby, ale současné analýzy založené na analýze složení doprovodného fosilizovaného obsahu vedou k závěru, že jde o vymřelou skupiny hub živících se na dřevě mrtvých stromů.

Analýza zbytků z tehdejší doby ukazuje, že došlo k masivnímu nárůstu populace Reduviasporonites – což podle všeho koresponduje s výraznou destrukcí lesů na konci permu.

Profesor Mark Sephton z Department of Earth Science and Engineering na londýnské Imperial College, jeden z autorů celé studie, se domnívá, že masivní sopečné výbuchy (k erupcím docházelo především na Sibiři, tehdy ještě existoval jediný kontinent Pangea) narušily ozonovou vrstvu a způsobily i kyselé deště, které vedly k destrukci permských lesů. Tehdejší kolaps byl tedy možná ještě větší, než se dosud předpokládalo.

Podrobněji na toto téma: Velká vymírání (3): Perm

Zdroj: ScienceDaily

Obrázek: pouze ilustrační, Obrázek: Utro v sosnovom lesu,  autoři: Schischkin, Iwan Iwanowitsch, Savitsky, Konstantin, 1886, publikováno na Wikipedia, výřez

autor Pavel Houser