Tam, kde najdeme pouze pár druhů, půjde téměř jistě o druhy, které jsou rozšířené plošně. (Samotný princip se označuje jako nestedness – v češtině se používá poněkud klopotné „hnízdovitost“.)
Málo se vyskytující druhy jsou prostě „specialisté“, kteří se mohou uplatnit jen v komplexních ekosystémech. Systém funguje jako „pyramida“ od druhů základních.
A teď, jak se chová ekonomika? Také zde mají různá odvětví povahu pyramidy? Najdeme v malém městečku specializované a výjimečné firmy, nebo soubor ekonomických aktivit prováděných v malém městě bude jen podmnožinou města velkého? Studie vědců z MITu (vedoucí týmu prof. Hidalgo, publikováno v PLoS ONE) došla k závěru, že platí druhá možnost.
Pro studii byla použita data o exportu z celého světa, speciálně pak data z Chile (daňové záznamy). Relativní míra komplexnosti jednotlivých míst prý zůstávala celkem beze změny, a to i když diverzita jako celek se ve sledovaném období zvětšovala.
Vznik a zánik různých odvětví v určitých lokalitách je tedy nenáhodný. V méně komplexním prostředí specializovaný průmysl snadněji zaniká, v komplexnějším se s větší pravděpodobností objevuje. V tomto smyslu lze vývoj ekonomiky do určité míry (statisticky) předvídat. Otázkou je, zda tento makroekonomický vzor vzniká samovolně, nebo v něm hraje roli i racionální rozhodování jednotlivých účastníků.
Zdroj: Phys.org
Poznámky:
– Je třeba brát s trochou nadsázky/výjimek, třeba ostrov může být obýván řadou endemitů a přitom celkový počet druhů může být relativně nízký.
Totéž asi platí i v ekonomice – viz třeba Silicon Valley nebo Las Vegas. (Nějaké příklady takto specializovaného místa v ČR? Pomiňme turistická místa typu Špindlerova mlýna, lázně…).
– Příliš nechápu zmíněný „rozpor“ mezi samovolným procesem a racionálním rozhodováním. Skutečnost, že na pólu nepěstujeme kokosy, také nastává „samovolně“ (=výsledek lze předvídat) a současně jako důsledek racionálních voleb jednotlivých pěstitelů, ne?
