Student World

Na Science Worldu nedávno proběhla debata o tom, nakolik z freudoských teorií vyplývají nějaké testovatelné hypotézy a jak to dopadne, pokud se na podíváme na experimentálně zjištěná data… K tématu přinášíme následující úryvek, který rekapituluje sebraná data. (Doufáme, že i takto vytrženo z kontextu je smysl srozumitelný)

Vyšší věk rodičů je spojen s vyšším rizikem, že se stanou oběťmi paricidy (= zabíjení rodičů). Přesně řečeno, jde o věk, kdy budoucí oběti zplodily a porodily svého budoucího vraha. Více než polovina zavražděných kanadských matek porodila své syny, jejichž oběťmi se nakonec staly, ve věku vyšším než 30 let, ačkoli ve stejné populaci celkový podíl matek rodících po třicítce nepřesahuje 30 %. Zatímco riziko filicidy (zabíjení potomků – nezaměňovat s infanticidou: infanticida je zabití dítěte, třeba i geneticky nepříbuzného, kdežto filicida je zabití vlastního potomka, i když je mu čtyřicet) je spojeno s podprůměrně nízkým rozdílem mezi věkem rodičů a věkem potomka (své děti zabíjejí spíš mimořádně mladí rodiče), riziko paricidy je naopak spojeno s nadprůměrně vysokým rozdílem mezi stářím rodičů a potomků.

Zdá se, že tahle čísla poněkud zpochybňují tradiční freudovskou „oidipovskou teorii“. Kdyby bylo riziko paricidy opravdu spojeno s rivalitou mezi otcem a synem vyvolanou tím, že syn se sexuálně zajímá o vlastní matku-otcovu družku, intenzita tohoto konfliktu by neměla být věkovým rozdílem mezi matkou a synem ovlivněna, a pokud ano, měla by s rostoucím věkovým rozdílem spíše klesat než narůstat (uvážíme-li, že muži univerzálně preferují co nejmladší sexuální partnerky). Kdyby bylo možno redukovat konflikty rodičů a potomků – a to už od narození – na sexuálně motivovanou rivalitu s rodičem stejného pohlaví kvůli rodiči opačného pohlaví (obvykle o konflikt syna a otce kvůli matce), měli bychom předpokládat, že v pari- i filicidách budou jasně převládat stejnopohlavní incidenty: otcové budou spíš zabíjet syny než dcery a synové budou spíš zabíjet otce než matky, matky budou častěji zabíjet dcery než syny a dcery budou častěji zabíjet matky než otce, a to nezávisle na věkových kategoriích.

(Nutno přiznat, že jakákoli snaha vyvodit z freudovských spekulací testovatelné hypotézy je vždycky poněkud násilná, ale co naděláme, nechceme-li prostě akceptovat tvrzení, že když lidé něco dělají, tak to dělat chtějí, a když to lidé nedělají, tak to také dělat chtějí, ale už to v sobě potlačili.)

Pokud naopak nejde o sexuální zápolení, ale o konflikt mezi různými představami o optimálním rozdělování rodičovské investice, pohlaví dítěte by nemělo hrát významnou roli ve vztahu k pohlaví rodiče. Opravdu je patrné, že nárůst stejnopohlavních konfliktů se objevuje až v době, kdy potomci dosahují sexuální zralosti: teprve synové starší 11 let vstupují do násilných konfliktů průkazně víc se svými otci než se svými matkami, ať už takový konflikt vyvrcholí vraždou otce či syna. Stejnopohlavní konflikt tedy logicky narůstá s věkem potomků, a to především u mužů – sexuálně motivovaná rivalita otců a synů o ženy, rodinný majetek a sociální prestiž je nesporně velmi významným faktorem rodinného násilí, zvláště ve výrazně patrilineárních společnostech, ale sexuálně motivovaný spor o trvale přítomnou matku, předpokládaný Freudem, tu rozhodně není patrný.

Úryvek z knihy profesora Jana Zrzavého "Proč se lidé zabíjejí?". Vydání této knihy připravuje na letošní léto-podzim nakladatelství Triton.

autor