U blanokřídlého hmyzu jsou známy případy, kdy se samcům po kopulaci láme penis, který má následně fungovat jako jakási „ucpávka“, bránící samici v dalším páření. Cenou za tuto zbraň je vlastní život, navíc jiní samci i samotné samičky mají své protistrategie. To ovšem není zdaleka nejkurióznější způsob, jímž mohou samci vést válku proti jiným samcům.
Parazitický červ Moniloformis používá umí vylučovat hmotu s vlastnostmi podobnými cementu. Zajímavé je, že tuto hmotu používají nejen na obalení genitálií samičky (po páření), ale stejně tak i na konkurenční samce, kterým tím účinně brání v rozmnožování. Je sice možné, že se jedná o „chybu mechanismu“ a červi prostě špatně rozpoznávají obě pohlaví od sebe (v dospělosti žijí v temném prostředí hlodavčích střev), pravděpodobně se však jedná o evoluční strategii.
U afrických štěnic jdou tyto praktiky ještě dále. Samci mají vyvinuté jakoby samičí pohlavní orgány; kalkulují, že si je jiní samci spletou a uloží jim do váčku svůj spermatický balíček. Tímto způsobem vyjdou naprázdno a je o konkurenta méně. U druhů, kde samečci své spermatické balíčky nechávají volně a zkouší, zda je samice sebere, samci nalezené ničí vaky ničí. Samozřejmě, že přitažlivost této strategie se zvyšuje u druhů, kde tvorba spermatického balíčku trvá delší dobu.
Zdroj: Olivia Judsonová: Sexuální poradna dr. Tatiany pro všechna živá stvoření, Argo a Dokořán, Praha 2003
Poznámka: nedají se takto vysvětlit mnohé praktiky v živočišné říši, které se jinak interpretují jako „homosexuální“ (cíl: zbavit konkurenta spermatu, připravit ho o čas, který by mohl využít k páření se samičkami apod.)? To samozřejmě platí pouze pro případy, kdy se nejedná o homosexualitu výhradní. Nicméně: popsané případy se týkají druhů evolučně pořádně vzdálených, homosexualita ptáků či šimpanzů bonobo se tedy takto vysvětlovat asi nedá.
