Student World

Velice zajímavý článek o hledání stop po inteligenci v paleontologickém záznamu vyšel na webu Vzdálené světy. Když shrneme základní teze článku: Není pravděpodobnější, že cosi inteligentního žilo v minulosti na Zemi, než že bychom to nalezli v nehostinném vesmíru (kde vůbec nevíme, že nějaký život je, zatímco Zemi rozhodně už několikrát obývaly pokročilé organismy)? Není tedy nadějnější studovat paleontologický záznam než provozovat projekty typu SETI?

Kolem nás žije dost organismů, které jakoby stojí na prahu inteligence. Vrána, delfín či šimpanz pocházejí navíc z různých evolučních linií, čili se objevili nezávisle na sobě. V minulosti existovaly komplexní ekosystémy, nemohly v nich žít tvorové skutečně inteligentní? Musí být člověk tím prvním? (V této souvislosti lze narazit třeba na úvahy, že nebýt kataklyzmatu na konci druhohor, mohl by se inteligentní druh vyvinout z nějakých dravých dinosaurů.)
Tady lze snadno zabřednout do zajímavých, ale trochu nikam nevedoucích úvah: má evoluce nějaký „směr“? Jaké jsou vedlejší náklady inteligence? Do jaké míry její vznik táhne přirozený a do jaké míry pohlavní výběr? Zkusme ale namísto toho prostě prohlížet paleontologický záznam s tím, že pátráme právě po dokladu inteligentního chování. Jedním z výsledků je následující případ, byť samozřejmě krajně sporný – ale zajímavý.
Pozůstatky ichtyosaurů z triasu (cca 228 milionů let), objevené už v roce 1928 v Nevadě, byly totiž podivně „srovnané“ vedle sebe. Když jsem článek četl, myslel jsem si původně, že spekulace bude znít, že na dno chodili zemřít (obdoba sloních hřbitovů – pokud tedy ty vůbec existují, což je také sporné). Ale ne. Pokud pomineme nějaký přirozený fyzikální proces, spekulace předpokládá, že tyhle 14metrové obří potvory ulovila nějaká tehdejší chobotnice a pak si s nimi „hrála“ a z ostatků vytvářela různé skládačky.
Podrobnosti viz výše odkazovaný článek – lze rozhodně doporučit k přečtení.

Dotazovaní geologové (i autor původního článku) si k tomuto výkladu přirozeně zachovávají značnou skepsi.
Je fakt, že něco takového by asi nutně nepřesahovalo schopnosti dnešních hravých hlavonožců (tedy verzi „chaotické hry“, nikoliv piškvorky; jako další fantaskní myšlenka bylo navrženo, že chobotnice vytvářela z obratlů svůj autoportrét). Prohlásili bychom takové chování za inteligentní? Jak to rozlišit, pavoučí síť je také pravidelný výtvor, ale inteligentního na ní není nic. Je snad inteligentní chování takové, které „nemá účel“? (Ale tak to také není, dokladem inteligence šimpanzů jsou např. oloupané klacíky s účelem evidentním – lovem termitů.)
„Chobotnicovitý“ výklad lze zpochybnit i tím, že z té doby neznáme žádné hlavonožce, kteří by mohli lovit 14metrové ichtyosaury. A navíc se zdá, že inteligentnější hlavonožci se objevili až později, jak se vyvíjely formy s redukovanou schránkou (ty se ovšem pochopitelně hůře uchovávají, takže nějaké mohly žít už v triasu, co my víme – o evoluci hlavonožců viz seriál zde).
Nicméně základní otázka zůstává – jaký typ nálezu by nás přesvědčil o tom, že dejme tomu nějaký dinosaurus nebo druhohorní vlkovitý cynodont měl inteligenci nějak srovnatelnou s lidskou?

autor Pavel Houser