Nejprve krátké zopakování: Eukaryotické buňky nejsou potomky „klasických“ bakterií, ale archebakterií (metanogenů). Z jejich genomu vzniklo eukaryotní jádro. Buňka archea pohltila jakousi kyslík dýchající bakterii, z níž se stala mitochondrie (či snad aktivním činitelem byla bakterie, na počátky symbiogeneze šlo tedy o útok parazita). Všechny složité eukaryotické druhy podle dnes převládajícího pohledu mají/původně měly mitochondrie. Moc nevíme, v jakém pořadí se oba kroky, tj. vznik jádra a pohlcení mitochondrie, odehrály, ani jak spolu přesně souvisí. Nick Lane pokládá právě pohlcení mitochondrie za unikátní událost pozemského života a podmínku jeho dalšího vývoje ke komplexnosti – jinde ve vesmíru prý klidně můžeme nacházet jen jednoduché malé buňky. (Viz také: Záhadný vznik eukaryotické buňky, hydrogenozomy a vodíková hypotéza)
Zatímco ale celkem víme, co byla zač původně pohlcená mitochondrie, u odpovídajících archea tápeme mnohem víc. Nevěděli jsme, jaký z dnešních kmenů/druhů měl k našemu předkovi nejblíže. Situace je samozřejmě komplikovaná tím, že vznik jádra byl asi provázen genetickou revolucí, bakterie/archea si navíc geny různě vyměňují, tj. funguje u nich horizontální přenos genů.
Zpět k aktuálnímu objevu. Výzkumníci z univerzity ve švédské Uppsale a jejich spolupracovníci z Bergenu a Vídně popsali nález z podmořského vývěru Lokiho hrad (Loki´s Castle), který se nachází na dně Atlantiku mezi Norskem a Dánskem. Hydrotermální průduchy zde leží v hloubce přes 2 kilometry a i přes „sopečný ekosystém“ má jít o relativně chladné místo (což nakonec odpovídá i mytologickým asociacím).
Článek v Nature popisuje Lokiarchaeota, krátce Loki. V genomu těchto archea již prý nacházíme mnohé struktury, které jsou typické pro eukaryoty, mohlo by se tedy jednat o jejich předky (jinak řečeno, k oddělení obou linií mohlo dojít někde blízko tohoto bodu). Konkrétně má jít asi o 100 genů známých jinak jen u eukaryot. Samotné mikroorganismy Loki nikdo ještě neviděl, ani jejich DNA nemáme v celku – byla sestavena na základě překryvů řady vzorků, výsledky jsou v tomto případě prý ale celkem spolehlivé. Protože vlastní Loki jsme ještě nenašli, nevíme pořádně, k čemu geny pozdějších eukaryot mohou používat a zda u nich najdeme už nějaké složitější systémy/funkce.
DNA Loki byla objevena mezi řadou jiných vzorků odpovídající neznámým druhům, mikrobiální „temné hmotě“.
Na závěr drobné cvičení z kladisticky/taxonomie. Poslední společný předek člověka a latimerie žil později než poslední společný předek latimerie (i člověka) a kapra. Latimerie je tedy příbuznější člověku než kapru a skupina „ryby“ je utvořená špatně. Ne že bychom kvůli kladistice tak tradiční taxon škrtli.
Archea Loki jsou (jsou-li) předky eukaryot či jim blízcí, tedy poslední společný předek Loki a eukaryot žil později než poslední společný předek Loki a jiných archea. Loki tedy vlastně mají blíže k nám a řadit je mezi ostatní archea je „chybné“, nicméně se sotva budou označovat jinak, celkem z dobrých důvodů.
Zdroj: The Register a další
