Houbami zde přesněji řečeno myslíme ne třeba muchomůrku červenou (podle některých názorů sóma z indických Véd), ale rod lysohlávek. Za psychogenní účinky těchto hub je zodpovědný psylocybin, respektive psilocin. V tomto případě se jedná o houby rozhodně příbuzné, takže je logické předpokládat, že halucinogenem by byl už jejich společný předek. Tak si to také dosud skoro všichni mysleli.
Podle všeho ale tomu tak není. Vědci z University of Guadalajara a University of Tennessee spolupracovali s jedním z předních světových odborníků na lysohlávky Gastonem Guznamen, který se problematice věnuje už od 50. let. Porovnali sekvence řady genů u rodu Psilocybe a příbuzného rodu Deconica. Podle všeho toto rozlišení ale nemá opodstatnění, jde o monofyletickou skupinu, v jejímž rámci vzniklo několik druhů hub s halucinogenními účinky několikrát nezávisle vedle sebe; řada druhů naopak nemá metabolismus vytvářející psylocybin. Za konvergentní evolucí asi stály podobné ekologické tlaky, nic bližšího o tom ale nevíme.
Výsledky byly publikovány v časopisu Botany. Podobné výzkumy, které blíže poodhalí metabolismus/biochemii lysohlávek, mají význam i pro medicínu. Lysohlávky jsou oblíbenou rekreační drogou, ale v poslední době se opět více zkoumá i jejich potenciál pro klinickou medicínu (i např. v onkologii).
Zdroj: Phys.org
Poznámka: V poslední době vychází docela dost článků, že konvergentní evoluce se může týkat i stejných mutací ve stejných genech, nejen „vnější funkce“. Z tohoto hlediska pak evoluce není tak náhodná a nepředvídatelná, jak se obvykle prohlašuje. Viz např. článek Evoluce je překvapivě předvídatelná.
