Vždyť přece nevýhody jsou zjevné: kříženci mohou být omezeně plodní nebo znevýhodnění alespoň sociálně při dalším hledání partnera. Druhá odpověď zní, že jde především o chybu v rozpoznávání – třeba prostě osel i klisna špatně vidí.
Jenže to celé je asi trochu jinak a mezidruhové křížení může být pro jedince (jeho geny) občas zřejmě výhodné.
Autoři uvádějí třeba případ dvou druhů žab. Obě žáby žijí na suchém jihozápadě USA, kde zaprší jednou za rok. Pulci žáby Spea bombifrons se vyvíjejí déle. Než jednorázově vytvořená kaluž vyschne, pulec musí stihnout dokončit svůj vývoj. Samice žáby Spea bombifrons se tedy normálně spořádaně páří v rámci druhu (ostatně jinak by ten jako oddělený druh zanikl), v mělkých jezírcích, které vyschnou dříve, ale dávají přednost příbuznému druhu žáby Spea multiplicata, jejíž pulci dospějí rychleji. Hybridi sice mohou být hendikepovaní nebo i neplodní, ale pro geny „pomalejší“ žáby je to aspoň nějaká šance a jinak by dětičky lekly. Děje se to pravidelně, ale zase ne tak často na to, aby hranice mezi druhy mizely. (Poznámka PH: Co kdyby ale začalo pršet ještě méně? Třeba by geny Spea bombifrons přežily jen v příbuzném druhu, asi jako geny neandrtálců či denisovanů v Homo sapiens?)
Někde platí, že neplodné je při mezidruhovém křížení spíše jedno pohlaví. Zajímavé je, že v tom případě se poměr pohlaví mláďat může posouvat k tomu plodnějšímu. U lejsků rodu Ficedula se tak děje manipulací ze strany samice. Mezidruhoví hybridi mohou mít občas i některé výhody, třeba velikost/sílu (prý u leguánů i hybridů lva a tygra), což může nižší plodnost a jiné hendikepy trochu vyvažovat.
Mezidruhových hybridů (poznámka: pomiňme filozofii, co je to druh: prostě potomků dvou rodičů, které pokládáme za oddělené druhy) kolem nás ve skutečnosti může pobíhat docela dost. Někdy může třeba být mezidruhové křížení menší zlo než křížení s blízkými příbuznými v malých populacích (poznámka: vzniká-li malý druh z malé populace s velkou příbuzností, tento mechanismus může právě odštěpování druhů dost účinně omezovat). Takový poznatek může mít praktický smysl i v zoologických zahradách. Není nakonec třeba větší šance na přežití tygra indicko-malajského než maličkých populací indického a malajského?
Možná mezidruhové křížení hraje podobnou roli jako u některých druhů samooplození: spíše nouzové řešení, ale stále aspoň trochu fungující.
Zdroj: Zrzavý, Burda, Storch, Begallová, Mihulka: Evolution: Ein Lese–Lehrbuch (Springer Spektrum, 2013)
Jedná se o přepracovanou a rozšířenou verzi knihy Jak se dělá evoluce (Paseka 2004). Dále přepracovaný „překlad“ německého vydání knihy chystá nakladatelství Dokořán.
