Student World

Někteří autisté, kteří se i přes své postižení dokázali stát uznávanými vědci, přibližovali svůj původní stav jako „myšlení v obrázcích“. Jako kdyby jim scházela jazyková abstrakce a namísto pojmů si pomáhali vizuální představivostí. To neznamená, že tímto způsobem nemohou vznikat i abstraktní teorie, ovšem jejich základní komponenty nejsou slova/pojmy, ale spíše vizuální reprezentace. Stejně tak si s pomocí obrázků autisté také zapamatovávají, přičemž někdy jsou právě tímto způsobem schopni fenomenálních paměťových výkonů.
Jednou z věcí, které zvířata, a to včetně těch „chytrých“, odlišuje od člověka, je právě jazyk, respektive míra jeho používání. Nemohli bychom mentálnímu světu zvířat tedy porozumět s pomocí toho, co o svém světě sdělují autisté (především typu savant)? Etoložka Temple Grandinová, sama autistka, navrhla právě tento přístup.

Zdá se však, že realita je jinde, alespoň to tvrdí vědci z univerzity v italském Trento (výzkumný tým vedl Giorgio Vallortigara). Autismus bývá nejčastěji spojen s narušením funkcí v levé hemisféře mozku. Výsledky „učení z obrázků“ jsou často značně zavádějící – uvádějí příklad, kdy se postižený pokusil z obrázků pochopit pojem žirafy, nejspíš podle flekatosti. Lze tak soudit alespoň z toho, že následně mu do kategorie žiraf spadl i leopard.
I paměťové schopnosti autistů a některých zvířat jsou výsledkem různých okolností – v jednom případě jsou jakoby „k ničemu“, u zvířat se vesměs dají vysvětlit evolučními tlaky (těžko si naopak představit evoluční tlak, který by selektoval schopnost zapamatovat si telefonní seznam).
Navíc i u řady zvířat se vyskytují mozkové asymetrie fungující podobně jako u člověka. Není to tedy tak, že by narušení funkce jedné hemisféry u člověka vedlo k mozkovým procesům nějak analogickým tomu, co se děje v mozku zvířat. Pokud zkoumaná zvířata svým chováním připomínají lidské autisty, jde u nich často taktéž o narušení „normálních“ (ve statistickém smyslu slova) funkcí, především vyřazení jedné hemisféry. Tyto stavy se dají navodit i experimentálně, třeba zakrytím jednoho oka (opačná hemisféra pak nedostává podněty). Takové jsou alespoň závěry pokusů, který provedl Vallortigara a Lesley Rogers z univerzity v australském Armidale.

Zdroj: New Scientist a další

Poznámka: Téma je to z pochopitelných důvodů značně citlivé.

autor Pavel Houser