Richard Dawkins přišel s představou, že naše mozky jsou kombinací sériového a paralelního počítače. Jak s tou tezí souhlasí kognitivní psychologie?
Dawkins si představoval, že zatímco na procesoru klasického PC běží úloha ve skutečnosti sériově, byť se interface tváří navenek jako paralelní multitasking, u lidského mozku je tomu naopak. Jde o zařízení pracující paralelně, sériovost, tedy ještě jedna úroveň „seskládání“, pak snad odpovídá vzniku vědomí nebo alespoň myšlení, předvídání etc.
Sternberg uvádí pokusy, jak rozlišit sériové a paralelní zpracování informace. Například si máte zapamatovat určitá slova. Pokud budou čtyři slova trvat stejně dlouho jako dvě, pak je úloha řešena paralelně.
Problém však je v tom, že u paralelního zpracování se stejně čeká na nejpomalejší úlohu, a proto čím více stejných/obdobných úloh, tím delší bude pravděpodobně ta nejdelší z nich – a tím déle bude operace trvat. Předpověď je tudíž stejná jako u zpracování sériového.
Matematicky lze údajně dokázat, že každý sériově prováděný výpočet lze modelovat výpočtem paralelním, byť třeba matematika rovnic bude složitější. Vždy existují paralelní modely, které co do předpovědí simulují ty sériové – a naopak.
Nicméně stávající výsledky experimentů lze lépe interpretovat tak, že jedna konkrétní úloha je v mozku zpracovávána spíše sériově.
(Zdroj: Robert J. Sternberg: Kognitivní psychologie, Portál, Praha, 2002)
P.S.: Další otázkou je, jak v případě sériového zpracování informace dojde k ukončení procesu – zda ve chvíli nalezení první odpovědi bude výpočet přerušen, nebo proces vždy dojde až do konce. Kupodivu se zdá, že často nastává druhá možnost, byť je to na první pohled méně efektivní. „Procesem“ zde myslíme výpočet jednoduchý/elementární, jinak samozřejmě můžete – vědomě – nějaký výpočet přerušit, znovu zahájit, zkoušet hledat další cesty i po nalezení prvního výsledku apod. Taktéž můžete vědomě zkoušet dělat dvě věci paralelně apod. Zde nám šlo ale spíše o to, jak mozek funguje „vevnitř“.
