Student World

Mozek je obrovským žroutem energie, jak se však tento fakt mohl uplatnit při jeho evoluci? Podmínkou rozvoje mozku zřejmě byla energeticky bohatá potrava, tedy zejména maso. Ale ani to není tak jednoduché…

Primáti, kteří jsou co do velikosti mozku hned za člověkem, bývají často vegetariány. K velmi inteligentním savcům patří rovněž býložraví sloni (perlička – sloni používají také nástroje, jsou schopni si z větví například vyrábět jakési plácačky na mouchy a pak s nimi manipulovat prostřednictvím chobotu). V této souvislosti je zajímavé, že malý mozek je obecně typický nejen pro býložravce, ale také pro hmyzožravce (přičemž primáti nemají podle nových vývojových stromů s "hmyzožravci" – zde míněno klasifikačně – prakticky nic společného).
Na celý problém se lze podívat i tak, že mozek prostě soutěží o energetický příjem s ostatními orgány těla (to trochu připomíná antickou báji o tom, jak ostatní orgány chtěly zahubit žaludek). Velikost mozku by pak mohla nepřímo souviset s tím, kolik toho vybojuje proti dalším žroutům energie – trávicímu traktu, játrům, srdci apod. Čím větší mozek, tím menší játra (například :-)).
Ještě k potravě: možná není důležitá jen energetická hodnota potravy, ale i její rozprostření v prostoru a mechanismy nutné k jejímu získání. Pod tímto úhlem pohledu je pak logické, že lov nebo zisk jakékoliv nerovnoměrně rozdělené stravy vyžaduje vyšší inteligenci než spásání trávy (ovšem zase protipříklad: sloni).
Někdy se předpokládá (např. teorie Červené královny) že velký mozek souvisí se sociálními interakcemi – buď pouze s pohlavním výběrem a nebo s kooperací při lovu. Jak vidno, jednotlivé příčiny se tedy různě překrývají. Jenže ani souvislost inteligence a sociálnosti živočichů se nepotvrdila – řada sociálních druhů má naopak mozky malé. Samozřejmě záleží na charakteru skupiny, ale obecně se zdá, že sociálně žijící druhy nejsou inteligentnější.

Spíše jen několik dalších střípků, které ukazují komplikovanost problému. Mozek je orgánem budovaným relativně dlouho, proto by jeho velikost měla obecně souviset s K strategií (a tedy dlouhověkými a tedy velkými zvířaty – zde je možný výklad velkého mozku u slonů a ozubených kytovců). R strategie není naopak budování orgánů typu mozku příliš nakloněna.
Otázkou je pak také vztah velikosti mozku k tomu, co označujeme jako inteligence. V řadě případů je totiž mozek určen primárně pro zpracování dat ze senzorů – obrovské mozky mají tedy např. organismy s různými elektrickými orgány. Velikost mozku má však nicméně vztah k porovnávání inteligence u evolučně příbuzných organismů. I zde je však třeba uvážit, že jsou známy případy, kdy je za tvorbu 30 % mozkové kůry pravděpodobně zodpovědný jediný gen.
Ve vedlejších evolučních větvích však vznikaly uzly i jejich propojení pokaždé jinak. V takovém případě porovnání objemů mozku ani příliš nesouvisí s výpočetní silou. Učení (v pavlovovském slova smyslu) je schopen dokonce i plž s pouhými několika neurony.

Zdroj: přednáška Pavla Němce z Přírodovědecké fakulty UK Praha, pronesená na pravidelných Biologických čtvrtcích ve Viničné, a následná diskuse.

autor Pavel Houser