Evoluce bývá často vykládána jako lineární proces a tomu odpovídají i pohledy na vznik zřejmě nejsložitější struktury ve vesmíru – lidského mozku. V učebnicích se proto můžeme setkat s grafy, které ukazují, jak u obratlovců od ryb po člověka jaksi "pravidelně" rostla jak velikost mozku jako celku, tak i jeho jednotlivých částí.
Ne snad, že by uvedený pohled vůbec neplatil, ale přesto se jedná o nemístné zjednodušení. Máme před sebou spíše mýtus než skutečně vědeckou teorii. Evoluce totiž nemá cíl, a proto je minimálně podezřelé chápat probíhající procesy jako lineární. Následující text vychází z přednášky Pavla Němce z Přírodovědecké fakulty UK Praha, pronesené na pravidelných Biologických čtvrtcích ve Viničné. Tématem přednášky bylo právě bourání zažitých mýtů o fylogenezi mozku.
Kritika pojetí, podle kterého mozek obratlovců postupně rostl v řadě ryba-obojživelník-plaz-pták-savec, vychází mj. i z evolučních stromů. Ptáci samozřejmě nejsou předky savců, tudíž jejich místo na žebříčku mezi rybou a šimpanzem má sotva nějaký smysl. Ani jindy neodpovídají prezentované žebříčky evolučním stromům.
Mozek obratlovců se navíc vyvíjí v průběhu života organismu (u dětí člověka např. spotřebuje až 65 % energie při bazálním metabolismu a v průběhu lidského života klesá toto číslo až na 20 %), homologie mezi vzdálenými skupinami jsou složitější, než se běžně uvádí v učebnicích.
O tom, že evoluce je ve skutečnosti dosti složitým až torzovitým procesem, svědčí pak takové případy, jako je velikost středního mozku: Ten nabývá velkých rozměrů pouze u ptáků a kostnatých ryb, u jiných obratlovců ne. Evidentně přitom nejde zrovna o evolučně příbuzné skupiny.
Zdá se, že skutečně zásadním krokem, společným pro všechny obratlovce, byl vznik myelinu u čelistnatých ryb. Přítomnost myelinu byla společnou podmínkou pro vznik velkých mozků, ty se však v každé skupině posléze objevily nezávisle na sobě (a proto jsou i jinak uspořádané). Tak u savců, ptáků i ryb máme na jedné straně skupiny, u kterých se objevily velké mozky, na druhé straně naopak druhy, u nichž mozky prošly redukcí.
U savců patří ke skupinám disponujícím skutečně velkým mozkem/inteligencí lidoopi, sloni a ozubení kytovci. Neznamená to však, že by inteligentní nutně musely být i jim evolučně příbuzné skupiny – velká mezera zeje mezi opicemi a lidoopy, nijak inteligentní nejsou ani další kytovci. Naopak velmi málo rozvinutý mozek má mezi savci ze zatím neznámých důvodů (druhotná redukce, ale proč?) např. kapustňák.
Příště se podíváme na mechanismy, které stály za evolucí mozků.
