Červnové vydání VTM/Science působí opět vcelku sympatickým dojmem…
Článek Jaroslava Petra a Petra Suvorova Plazivá smrt popisuje jedovaté hady. Zajímavostí je, že hadi se podle všeho vyvinuli v druhohorách z mořských ještěrů skupiny mosasaurů. Současní mořští hadi ovšem pronikli do oceánu až druhotně. Takže kolikrát vlastně došlo u takového vodnáře k cyklu voda-souš? (Vylezl první obojživelník nebo lalokoploutvá ryba, do vody se vrátil vodní plaz, vylezl první had, vrátil se současný mořský had…). V článku se objevuje i pokus nějak popsat evoluci hadích toxinů – jinak řečeno, existoval nějaký jedovatý "prahad"? (Asi ano – některé hadí toxiny jsou podobné toxinům ještěrů.) Údajně jen málo z hadích toxinů má základ ve slinách.
V článku se také popisuje plivání kober (dobře vědí, co dělají, plivou opravdu na obličej. Je to však obranné chování, které had volí, když se cítí ohrožen.). Jak to hadi dělají, aby se při polykání obrovské kořisti neudusili? Mají totiž vyvinutou je jednu plíci, která je protažená do jakéhosi vzduchového vaku. Díky tomu mohou vydržet bez nadechnutí celé hodiny. Existují také létající hadi (plachtící v pralese ze stromu na strom, tzv. bojgy). A na závěr perlička: Jak dlouho hadi dokáží nejíst? Jistá krajta mřížkovaná vydržela svůj půst celých 910 dnů (pak zašla).
Zajímavosti:
– Největší umělý diamant se podařilo vytvořit vědcům z Carneige Institute. Drahokam šperkařské kvality má hmotnost 2 gramy.
– Mírná koncentrace sirovodíku v dýchaném vzduchu navodila u testovaných myší stav hibernace spojený se snížením látkové výměny a poklesem teploty na 15 C. Snad by se sirovodík mohl nějak uplatnit i při navozování umělého spánku u člověka, což je metoda používaná při léčbě řady chorob.
– Některé studenomilné ryby, které hynou už třeba při vložení do vody o teplotě 6 stupňů, se na vyšší hodnoty dokáží adaptovat, pokud je voda zahřívána postupně (v řádu týdnů). Z toho lze vyvodit, že v případě změn teploty světového oceánu by nemuselo dojít k žádnému velkému vymírání.
– V Estonsku bylo vyzkoušeno osvětlení města ze vznášejících se výbojek. Za použití sítě meteorologických balonů se nad městem podařilo vytvořit jakousi světlenou kopuli.
– Změna jednoho genu způsobuje, že potřeba spánku mušek octomilek klesne o třetinu. Lidská dědičná informace obsahuje velmi podobný gen. Pokud by se potvrdilo, že i jeho funkce je obdobná, mohlo by to vysvětlit, proč někteří lidé vystačí jen s malým množstvím spánku. Ovšem pozor, genetické vylepšování (s cílem nemuset tolik spát) je v tomto případě dost problematické: octomilky s narušeným genem se totiž dožívají výrazně nižšího věku.
http://www.vtm.cz/Modules/VTM/ActualCopyStories.aspx?index=0
