Alespoň takový dojem na mě kniha udělala: plnobarevná, bohatě ilustrovaná, lesklý papír (z tohoto hlediska není cena 550 Kč nijak přemrštěná, v e-shopech navíc půjde asi i snížit). Nezaměřuje se pouze na biologii, ale obsáhne celou řadu témat včetně mimozemských civilizací, velkého třesku, duhy, střídání ročních období nebo zemětřesení.
Úplně za začátku jsem z knihy neměl dobrý pocit. Obával jsem se, aby Dawkins nedopadl třeba jako Barrow, který v poslední době chrlí čím dál více čím dál slabších titulů a opakovaně recykluje sám sebe. Magie reality je ovšem hodně populární knihou a kdo trochu čte pop-science, mohl se skoro všechno, co se píše zde, dočíst i jinde. Proto bych knihu zařadil do kategorie textů pro mládež, respektive lidí, co tento žánr teprve číst začínají. O evoluci toho více najdete v jiných Dawkinsových textech, o vztahu k náboženství v Božím bludu. Dawkins nicméně umí výborně argumentovat a čtivě psát a tyto jeho přednosti i zde dál fungují. Tvrzení, že autor propůjčil své slavné jméno hodně populárnímu textu, který by mohl „napsat každý“, zde není na místě.
Kniha je v zásadě souborem myšlenkových experimentů, které popisují vědecké myšlení, např. metodu posuzování různých tvrzení a scénářů podle jejich pravděpodobnosti (fakt někdo proměnil vodu ve víno, nebo se to jenom tak říká?). Vysvětluje, proč nedochází k zázrakům, nefungují kouzla, svět nemá žádný „vyšší smysl“ apod. Což ale nijak nebrání dešifrovat jednotlivé kauzy, asi jako to dělal Sherlock Holmes. Věda je detektivka, rovnou krčit rameny je dle Dawkinse pohodlné a nudné. (Holmesovký postup včetně požadavku vyloučit nemožné, aby pak nepravděpodobné mohlo/muselo být pravdivé, není však prost paradoxů. V knize dojde i na to, jak tvůrce Sherlocka uvěřil, že na nějakých fotografiích jsou zachyceni duchové…)
Magie reality tedy současně přináší výklady fungování jevů, tak i kritiku magického způsobu uvažování. Však také na obálce Dawkinse chválí fyzik a jeho názorový souputník Lawrence Kraus, který letos Dawkinse přivedl i do Olomouce. Osobně považuji Dawkinsovu argumentaci za v podstatě neprůstřelnou a jeho vnímání světa do značné míry sdílím. Druhá věc je, že existují lidé, které o tom stejně nepřesvědčíte (má cenu to po n-té zkoušet? nakonec analogicky, nejsou nejhorší kazatelé dotěrní a neodbytní?) a třetí věc je, že číst něco, s čím plně souhlasíte, také nemusí být úplná zábava – a co se týče samotných informací, po této stránce toho zde, jak už bylo řečeno, pro sečtělce moc není.
Trochu konkrétněji představme část jedné z kapitol knihy: Proč se dějí zlé věci?
Někteří lidé jsou přesvědčeni, že ve světě panuje jakási harmonická rovnováha, jde o nejlepší z možných světů, zásadně dobrý, naplněný smyslem apod. Tento přístup hezky karikuje už Voltaire v Candidovi, kde ho zastává filozof Panglos.
Jiní lidé se trápí tím, proč se dějí zlé věci, a vytvářejí kolem tohoto problému bující systémy výkladů. (Např.: Dějí se přednostně tomu, kdo si je nějak zaslouží?)
Samozřejmě, že oba pohledy jsou z Dawkinsova hlediska zcestné (a opět, některým lidem to nevysvětlíte). Zlé věci se ději prostě proto, že se „dějí věci“ a některé z nich celkem logicky vnímáme jako nám nepříznivé a takto je označujeme. Vesmíru jsme ovšem lhostejní, nijak po nás „nejde“ a netrestá nás. Potřebujete, aby na ruletě padla červená, co na to kulička? Jistěže nic, bude padat se stejnou statistikou, nebude s námi v harmonii ani nás neztrestá. Prohry i pohromy se dějí právě tak často, jak lze očekávat z distribuce pravděpodobnosti, otázka po „původu zla“ prostě postrádá rozumný smysl. Nic hlubšího v tom není, snad až na zcela triviální případy, že někdo se klepne kladívkem častěji než jiný a zde snad opravdu můžeme mluvit o trestu za blbost/nešikovnost.
Takže dál. Na jedné straně „magického myšlení“ máme panglosovský optimismus, na druhé paranoiu. Když už bychom si měli mezi nimi vybrat, na kterém z těchto přístupů je spíš něco pravdy?
Náznak odpovědi by snad mohl vypadat takto. Svět je sice lhostejný a zemětřesení po člověku nijak „nejde“, nicméně tygr často ano a mikrob také. K tomu nepotřebujeme přisuzovat těmto entitám vědomí (tedy proč by ho tygr mít neměl – ale bez tohoto předpokladu se obejdeme), stačí si uvědomit, že evoluce vytvořila přírodním výběrem organismy, které přežívají díky tomu, že škodí jiným organismům, stále úspěšněji a tedy „cíleněji“. V tomto smyslu je „paranoidní“ vnímání světa oprávněné, chybou je ovšem přenášet ho mimo biologii. A nás samé navíc přírodní výběr zřejmě také vytvořil k tomu, abychom byli spíše paranoici než panglosisté, ba i než realisté, protože paranoidní přístup je pro nás v mnohém užitečný – lépe se desetkrát leknout zbytečně než být jednou mrtvý (tedy ono „lépe“ je zase už diskutabilní, „pro kopírování genů je výhodnější…“; zcela subjektivně může být kratší život bez stresu jistě šťastnější/hodnotnější).
Dawkins má v Academii také štěstí na dobré překladatele (Z. Gabajová za překlad Příběhu předka dostala i speciální cenu). Magii reality lze i proto jistě doporučit jako výpravný dárek, ale trochu otázkou je, komu knihu vlastně dávat. Na mě dílo dělá spíše dojem knihy pro mládež, i když vydavatel je tak výslovně neoznačuje. Se známými Dawkinsovými texty o evoluční biologii Magie reality moc nesouvisí tématem ani stylem.
Richard Dawkins: Magie reality
překlad Viktor Janiš
Academia 2015
O knize na stránkách vydavatele
Anotace vydavatele:
Magie má mnoho podob. Tou tradiční naši předkové, než vyvinuli vědeckou metodu, vysvětlovali svět. Dawkinsova Magie reality je plná chytrých myšlenkových experimentů a vysvětluje celou řadu přírodních jevů. Z čeho se skládá hmota? Jak starý je vesmír? Co je příčinou tsunami? Proč je na světě tolik rostlin a zvířat? Magie reality je ovšem víc než čtivý úvod do vědecké metody – díky desítkám ilustrací výtvarníka Davea McKeana tu vzniklo skutečně umělecké dílo, pokladnice pro kohokoli, kdo někdy uvažoval o tom, jak svět funguje.
Pavel Houser
