Pokud pomineme pivo a pivovarnictví, kterým jsme se na Science Worldu věnovali již opakovaně, v říjnovém Vesmíru zaujme především (subjektivně) vynikající článek o láčkovkách, tedy o masožravých liánách.
Centrem jejich výskytu jsou indonéské ostrovy, ale láčkovky (Nepenthes) žijí i na Madagaskaru, v jižní Číně či severní Austrálii.
Láčkovky lákají kořist svým vzhledem, ale i chemicky. Na některé druhy hmyzu takto funguje i pach rozkládající se předešlé kořisti – tímto způsob může láčkovka nalákat i žábry, ještěrky či volné savce. Kořistí se dokonce snad může stát i pták velikosti holuba (toho ovšem láčka nezvládla strávit a sama zahynula; jinak se hnití kapaliny v láčce rostlina brání tak, že na její vnitřní stranu nasadí buňky obsahující hodně chloroplastů – zde při fotosyntéze vzniká kyslík, který dále "metabolizuje" rozkladné produkty). Láčkovka samotná je ovšem mohutnou rostlinou, která hravě trumfne všechny naše masožravky – tato liána může být dlouhá až 20 metrů.
Některé organismy ovšem prostředí v láčce (viskózní a kyselá tekutina, proteolytické enzymy, problém, jak vyšplhat zpátky ven) snášejí a mohou se na kořisti rostliny přiživovat. Vyvíjejí se zde larvy některých komárů a much, dokonce zde žijí i krabi a pulci. Část z nich jsou vzhledem k láčkovce parazity, část symbionty (pomáhají láčkovce mechanicky potravu rozmělnit, nahrazují tedy de facto zuby). Jeden druh mravence dokonce žije na stonku láčkovky a kořist z láčky loví tak, že dělnice vytvoří živí provaz, po kterém se další mravenci spouštějí do láčky pro potravu.
A proč vlastně rostliny svou kořist lapají? V případě láčkovek zřejmě nejde o bílkoviny a snad ani o dusík či fosfor. Pokud láčkovky nezískají masitou kořist, začnou chátrat až po několika generacích (menší semena apod.). Rostlinám tedy zřejmě jde především o stopové prvky, vanad, molybden apod. Deštný prales je prostředím extrémně "vypraným", kde řada minerálních látek zcela schází.
Zdroj: Tomáš Grim, Miroslav Jirků: Jak fungují "pekelné konve", Vesmír č. 10/ 2003, strana 559
Co se týče dalších zajímavostí, v říjnovém Vesmíru najdete i již zmíněný materiál o pivovarnictví, podrobnou ukázku z právě vycházející knihy Jak se dělá evoluce (několik kratších úryvků vyšlo i na Science Worldu, naposledy o délce žirafího krku) a krátký článek Led v oblacích (co rozhoduje o tvaru ledových krystalů). Jinak, subjektivně jako obvykle: většina textů bída, ale pravidlo, že v každém čísle je alespoň jeden zajímavý článek, opět porušeno nebylo.
