To, že nesprávné užívání antibiotik je příčinou vzniku rezistentních kmenů, je věcí dobře známou. Problém je ovšem značně komplikovanější.
Především by nás takový vývoj neměl překvapovat a neměl by ani vyvolávat nedůvěru k antibiotikům jako takovým. V boji s patogeny prostě fungují evoluční „závody ve zbrojení“ a lze těžko předpokládat, že by se objevil lék umožňující vyhrát celou bitvu jednou provždy. Nejspíš bude účinně fungovat po určitou dobu a pak bude potřeba nalézt nějaký další.
Vznik rezistentních kmenů mikroorganismů není jednoduchou záležitostí. Rezistence má různé typy – například vznik rezistence k určitému antibiotiku usnadňuje bakterii získat rezistenci proti dalším; jindy se však rezistence navzájem vylučují. Bohužel podrobnosti těchto vztahů moc neznáme, ale v principu by příslušné kombinace neměl být problém odhalit, protože mají jednoznačnou genetickou příčinu. Věděli bychom pak, že pokud nezabere antibiotikum A, je hloupost nasadit jako druhý pokus látku B, ale látka C by mohla s velkou pravděpodobností naopak přinést dobré výsledky.
Rezistence k antibiotikům může vznikat i jako reakce na setkání bakterií s látkami používanými za úplně jiným účelem, které jsou ovšem shodou okolností některým antibiotikům strukturně podobné (takhle třeba mohou fungovat určité čistící prostředky nebo růstové hormony podávané hospodářským zvířatům).
Otázka také je, co rezistence s bakterií dělá dalšího. Někdy je v prostředí bez antibiotika rezistentní kmen v selekční nevýhodě; v případě omezení používání látky pak rezistentní kmeny rychle vymizí. Jindy se o žádnou evoluční nevýhodu nejedná, příslušná mutace je kromě rezistence selekčně neutrální. Takové bakterie pak mohou v přirozeném prostředí přetrvávat dlouho, ovšem lze předpokládat, že nakonec převládnou kmeny k léku citlivé (protože proti mutaci ztrácející rezistenci nebude existovat selekce).
Určité typy rezistence mají tendenci se „posilovat“. Řekněme, že se objeví nízká rezistence k penicilinu. Ta sama o sobě není problém a dá se zvládnout vyšší dávkou léku, je ovšem předzvěstí vzniku už skutečně odolných kmenů.
Velice zajímavým jevem jsou tzv. determinanty rezistence. Jedná se o sériové mutace (na rozdíl od zisku genů rezistence z transpozonů nebo plasmidů), které baktériím poskytují odolnost vůči určitému léku až nadbytečnou (tj. rezistence je vyšší, než odpovídá podávaným dávkám léčiv). Původně se tento nepříjemný jev pokládal za kuriozitu, sledování z poslední doby ale ukázala, že bude mnohem rozšířenější. Zdá se tedy, že mnohé tyto mutace mají primárně nějaký jiný účel/dopad, který ovšem neznáme. Nesprávné používání antibiotik ovšem způsobuje pozitivní selekci kmenů, které těmito determinanty disponují.
Zdroj: Stuart B. Levy: Antibiotický paradox, Academia, Praha 2007
Poznámka: Jedná se o velice zajímavý titul, ještě se k němu na Science Worldu vrátíme. V knize mj. najdeme prognózu světa, kde již nebude existovat bezproblémové cestování (vše stíží kontroly, vyšetření, karantény…), diskutuje se zde souvislost antibiotik a alergií, budoucnost farmaceutického průmyslu…
