Student World

V pátek jsme si na Science Worldu uvedli současné poznatky o největších býložravých dinosaurech, sauropodech. Dnes se podíváme na dinosauří dravce typu tyranosaura, zřejmě nejefektivnějí stroje na zabíjení, které kdy obývaly zemský povrch.

Snad vůbec největším dravým dinosaurem byl v období jury Ceratosaurus Ingens. Dosahoval průměrné délky přes 17 metrů a jistí si před ním nemohli být ani větší sauropodi. Jednalo se o druh poměrně vzácný (dosud známe pouze jediný exemplář, z čehož mj. vyplývá i to, že řada jedinců mohla být ještě podstatně větší), k jeho zvláštnostem patřily například pohyblivě spojené čelisti – díky se od sebe obě čelisti mohly roztáhnout a ceratosaurus dokázal ze své oběti vytrhnout jediným škubnutím obrovský kus masa. Podobného principu využívají hadi a umožňuje jim polykat kořist vcelku.
V období jury byl zřejmě nejhojnějším predátorem allosaurus, zvíře smečkové, obvykle nepřesahující 8 metrů délky. Z allosaura se zřejmě na konci jury odštěpil až 14metrový epanterias, který vzápětí začal kromě býložravců lovit i svého staršího příbuzného.
Největší exempláře známého druhu Tyranosaurus rex z období křídy jsou dlouhé 16 metrů. Průměrná velikost zvířete je však menší, okolo 13 metrů. Tyranosaurus tedy nebyl největším žijícím predátorem, nicméně pravděpodobně nejnebezpečnějším. Jeho vznik (snad z allosaurů, byť toto není jisté) byl důsledkem závodů ve zbrojení, kdy býložraví dinosauři neustále zvyšovali své rozměry i obrnění. V křídě stáli proti tyranosaurovi především býložraví triceraptové, vybavení obrovskými rohy.
Triceraptové ve stádu zřejmě vytvářeli obranný kruh s rohy směřujícími ven; tyranosaurus je musel nějak překvapit a zabránit jim shluknout se do obranné formace. Osamělé tricerapty zřejmě dokázal udolat. Předpokládá se, že je mohl nejprve zranit na nohou útokem zezadu a dorazit až ve chvíli, kdy již byli oslabení ztrátou krve. Do blízkosti jejich rohů se raději nepouštěl.

(Zdroj: Jaroslav Mareš: Záhada dinosaurů, Svoboda-Libertas, Praha, 1993)

Poznámka číslo 1: Závody ve zbrojení mezi predátory a jejich kořistí v období křídy zřejmě podstatnou měrou přispěly k pádu dinosaurů na přelomu druhohor a třetihor. Výsledné druhy byly již příliš specializované.
Poznámka číslo 2: Zatímco řada dinosaurů v období jury žila na celém světě (jediná pevnina Pangea), v křídě již byl svět rozdělen na Laurasii a Godwanu. Vývoj dinosaurů bychom proto měli popisovat odděleně pro různé oblasti. Snad i tato fragmentace přispěla k pádu dinosaurů (méně početné druhy snadněji vyhynou, taktéž záleží na ploše obývaného území).
Poznámka číslo 3: Nové poznatky o dinosaurech jsou s oblibou medializovány, takže se čas od času můžeme dozvědět o revolučním objevu, podle kterého třeba tyranosaurus vůbec neběhal, spíše se ploužil, a byl zřejmě především mrchožroutem. Věrohodnost podobných teorií prezentovaných v novinových zprávách těžko posoudit – vyžadovalo by to odlišit domněnku jednotlivce od názoru, který přijímá paleontologie jako celek.
Tradiční předpoklad říká, že tyranosaurus sice mršinou nepohrdl, nicméně se dovedl pohybovat rychlostí až 40 km/hod (měl za tímto účelem mj. i značně odlehčenou hlavu) a náraz jeho těla musel být strašlivý.

Poznámka číslo 4: Některé informace uvedené v knize Záhada dinosaurů je třeba brát s rezervou a podobná ostražitost je teyd potřeba i vůči tomuto článku…

autor Pavel Houser