Student World

Symbolika, nabalená kolem biblického hada, je velmi rozsáhlá. Kromě náboženských interpretací nám jako další asi přijdou na mysl výklady freudovské, Sagan se však snaží i o výklad z pohledu evoluční biologie…

Známý popularizátor vědy a mj. také autor vědeckofantastické literatury Carl Sagan přichází s teorií, že strach z plazů mohl pocházet ještě z období druhohor, kdy tehdejší savci žili na okraji ekosystémů a zřejmě vylézali ze svých úkrytů pouze v noci. Ve dne byli ve stálém nebezpečí, že si na nich pochutnají mnohem větší dinosauři. Savci prý mají dodnes "zakódováno" napadat přednostně velké plazy, jako kdyby se jednalo o pokračování druhohorní války s jinak rozdanými kartami.
Kromě Bible a hada by se pak vzpomínky na plazí období mohli uplatnit i u fenoménu draků z pohádek; další aspektem genetické paměti by byl třeba sv. Jiří zabíjející draka.

(Zdroj: Carl Sagan: Draci z ráje, Eminent, Praha, 1999)

Poznámka Pavel Houser: Carl Sagan sám ovšem pro své teorie používá spíše označení "vědecký mýtus". Zde by asi hlavní námitka zněla, že ačkoliv odpor k hadům je skutečně možná nikoliv kulturní, ale vrozený biologicky, nevztahuje se na řadu dalších plazů. Ještěrky, želvy či leguáni se nám naopak podvědomě zřejmě líbí – přitom dinosauři byli spíše obřími ještěrkami než obřími hady (a to pomíjíme, že díky peří nebo srsti mohli vypadat ve skutečnosti nejen jako plazi zbarvení studenými barvami, ale spíše jako dnešní plazi či savci)… Zajímavé by bylo, jak vnímáme "komodské draky", varany.
Zakódovaný strach z hadů lze také samozřejmě vysvětlit poměrně prostě, protože se jedná o skupinu živočichů, u níž je vysoké procento druhů jedovatých. Je typický i pro šimpanze, ale zdaleka ne pro všechny druhy savců. Mimochodem – zajímavé je, nakolik se tento strach u šimpanzů předává geneticky a nakolik memeticky; šimpanz sám od sebe se hada nebojí, začne se jej však bát ve chvíli, kdy je mu promítnuto video s jiným šimpanzem bojícím se hada. Pokud je mu však promítnuto video se šimpanzem bojícím se například květin, sám se jich bát nezačne – poměrně půvabný příspěvek do diskuse příroda versus kultura.
Závěrečná poznámka: Je možné teoreticky předpokládat, že někteří dinosauři ve skutečnosti přežili hromadné vymírání na konci křídy. I pokud pomineme populární "Lochnesku", v Africe existují například pověsti o "potvoře" mokalembembe, která na daném místě vyhubila slony či hrochy. Samozřejmě nechybějí spekulace o tom, že může jít o nějakého dosud přežívajícího dinosaura. Ovšem postulovat, že strach z plazů vznikl z toho, že se s nimi setkávali australopithékové, je také velmi svévolná konstrukce.

Poznámka: Problému je zčásti věnován také úvodník v červnovém vydáni časopisu Vesmír:
http://www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=5926
(článek nemusí být dostupný trvale)

autor Pavel Houser