Student World

Jaká je základní jednotka biologické selekce? V tomto článku se nebudeme přít o to, zda se jedná o jedince či geny, spíše se zaměříme na otázku selekce druhové.

Jak uvádí např. David Raup v knize O zániku druhů, někdy dojde k tomu, že při hromadném vymírání zmizí všechny druhy patřící do určité čeledi nebo rodu. Nebo naopak druhy obývající určitou lokalitu (to je v případě katastrof typu pádu nebeských těles docela logické). Jindy se může vymírání týkat především zvířat určité velikosti (třeba protože je vybili pravěcí lidé, kteří lovili přednostně větší zvířata a až v dalším sledu třeba myši).
Obecně existuje ve fosilním záznamu například trend k větším druhům, růstu mozku apod. Richard Dawkins ale nesouhlasí s tím, že by tyto obecné trendy či příklady zmíněné v předešlém odstavci umožňovaly postulovat druhovou selekci. Druh podle Dawkinse vyhyne kvůli špatnému zraku prostě proto, že postupně vyhynou špatně vidící jedinci. Není potřeba zavádět žádnou další úroveň výběru.
Nicméně existují i skutečně obecné druhové vlastnosti. Sem patří třeba geografické rozšíření (rozšířenější druhy nevyhynou při jediné lokální katastrofě, podle Raupa vymírají ostatně téměř výlučně druhy již omezené pouze na jedinou lokalitu), variabilita (variabilnější druh tak snadno nevyhyne, respektive snadněji dá vzniknout více druhům dceřiným) a sama schopnost podléhat jednoduše evoluci – v průběhu evoluce tedy dochází i ke změně samotné schopnosti evolvovat (to by se snad dalo označit za metaevoluci).
Co se týče jednotlivých úrovní výběru, Gabriel Dover postuloval také zajímavou variantu teorie sobeckého genu, která je ještě genocentričtější a vlastně snižuje roli přírodního výběru jako takového. Dover tvrdil, že určitá část DNA se může populací šířit, protože se prostě dobře, rychle a snadno kopíruje – a to i tehdy, pokud by přírodní výběr pracoval proti jejím nositelům.
Současné evoluční modely by popsaný mechanismus odsunuly spíše kamsi k počátku biologické evoluce jednoduchých replikátorů. Dnes by geny měly být selektovány nikoliv "ze sebe samých", ale podle svých fenotypových dopadů.

autor Pavel Houser