Parazité jako K stratégové? Není to protimluv? Cožpak pro parazity není typické zamoření zóny co největším počtem jedinců s mizivou šancí na přežití. Cožpak parazité nežijí jen krátce, nemají redukovanou funkčnost organismu a nezaměřují se jen na jediné – na masivní charakter potomstva?
Věc je ale trochu složitější, pokud se podíváte na parazity jako celek. Samozřejmě i mezi nimi najdete druhy, které jsou více "r" a naopak spíše "K". Jak je odlišit? Například podle délky života. U déle žijících jedinců (rozmnožujících se v pozdějším věku) není počet potomků tak důležitý; je potřeba zajistit alespoň nějakou životaschopnost, s níž by se stačili rozmnožit sami.
Čímž se dostáváme ke druhé otázce: jací parazité se rozmnožují relativně pozdě? Především takoví, kteří v průběhu svého parazitování potřebují vystřídat více živočichů-hostitelů. Teprve v posledním z hostitelů pak mohou dokončit svůj cyklus a vyprodukovat potomky (vajíčka, larvy etc.). Složité a několikastupňové cykly (klidně i o třech hostitelích celkem, známé jsou cykly vodní plž-mravenec-ovce) tak můžeme trochu překvapivě chápat jako jev související s K strategií. Tudíž některé tasemnice, motolice i hlístice jsou vlastně K stratégové :-).
Uvádí se, že přímé cykly mohou mít trvání jen několik dní, nepřímé pak i několik let. Tasemnice může v lidském těle trávit sama údajně až 10 let (a to se jedná pouze o jednu z fází cyklu). Řada parazitů také dokáže přežívat v jakémsi imobilizovaném stavu, kdy se jejich vývoj zastaví a jedinec čeká na změnu vnějších podmínek (např. přechod na dalšího hostitele).
Co se pak týče posuzování K a r strategií podle počtu potomků, které připadnou na jednoho dospělce, zde závisí především na hostiteli. Pokud je populace hostitelů dostatečně hustá, stačí kupodivu i menší počet potomků. Totéž pak platí pro případ, kdy jsou cykly hostitele a parazita nějak parazitem synchronizovány (připomeňme v této souvislosti zajímavou teorii, že právě za účelem rozházení obou period se předpokládá, že některé cykly bývalých hostitelů mají délku cyklu v letech vyjádřitelnou prvočíslem – v tomto případě je ze strany parazita obtížné cyklus synchronizovat a parazité již obvykle vymizí. Prvočíselný cyklus je tedy dnes již vlastně jen reliktem jedné vyhrané evoluční války :-)).
Další z možných kritérií pro dělení na K a r je výše inteligence; není však známo, že by se někdo v tomto ohledu pokoušel například různé hlísty mezi sebou srovnávat…
(Zdroj: Petr Horák, Tomáš Scholz: Biologie helmintů, Karolinum, Praha, 1998)
