Student World

pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku

O tom, co všechno s námi mohou provést parazité, jsme už na Science Worldu psali mnohokrát. Parazity můžeme vnímat jako jednu z hybných sil evoluce. Ale že by parazité měli nějaký vliv i na vznik lidských jazyků?

Corey Fincher a Randy Thornhill z University of New Mexico přišli s tím, že parazité fungují podobně jako faktory způsobující geografickou izolaci – třeba pohoří. Geografická izolace je samozřejmě jedním z mechanismů, který může za rozrůzňování lidských jazyků i biologických druhů jako takových. Parazité by mohli fungovat stejně.
Jak to? Jednoduše: Kontakt s jinými lidmi přináší člověku prospěch (obchod, sex…), nicméně také riziko. Čím více parazitů, tím větší je pravděpodobnost, že se od druhého nakazíme. V oblastech promořených parazity budou tedy lidé, respektive skupiny, projevovat silnější tendenci k izolaci. To samozřejmě vede i k rozrůzňování původně společného jazyka. Malé skupiny budou své parazity sdílet a v lidé na ně budou nějak adaptováni.
Hypotéza byla už před lety testována v Africe. Pralesy promořené všemožnými parazity opravdu upřednostňují malé populace bez většího kontaktu s okolím, ve zdravějších savanách je situace opačná. Stejně to dopadne, pokud se podíváme na koncentraci různých lidských jazyků vztaženou na plochu. Jak nyní vědci ověřili, toto pravidlo platí na všech kontinentech a není výsledkem historických událostí (zámořské objevy, kolonizace apod.).
Evoluční biolog Mark Pagel z University of Reading s popsanými závěry ale nesouhlasí, respektive tvrdí, že příčiny tohoto stavu jsou jinde. Podle Pagela jde spíše o to, že tam, kde se lze snadněji uživit, budou mít lidé tendenci setrvávat v oddělených skupinách a moc spolu neinteragovat (nebude nutný obchod, nebude motivace k válce…). Proto je třeba tak obrovská jazyková pestrost ve vysočině na Nové Guinei. Naopak v chudých oblastech je k obživě třeba se pohybovat po větším území, dochází k míšení skupin, které se pravděpodobněji potkávají. Také se stává, že určité území nějakou komoditu prostě neposkytuje a je nutné ji získávat obchodem.
Pagel dokonce tvrdí, že lidské skupiny mají „vnitřní tendenci“ se od sebe izolovat. Speciální důvod musí existovat pro opačné chování. Máme silnou tendence si konkurovat, větší skupina s sebou vždy nese (větší) riziko vypuknutí násilí a války, lépe se tomu vyhnout.

Zdroj: New Scientist

Poznámka: Z hlediska samotného parazita je však samozřejmě izolace hostitele nedobrá. Dokonce není k ničemu ani komunikovat s dalšími podobně postiženými (asi jako kdyby nový jazyk vznikal z komunikace o tasemnicích, která by nepostižené nezajímala; což je představa minimálně zábavně bizarní).

autor Pavel Houser