Student World

Čtením starší literatury můžeme získat zajímavé informace třeba o tom, co se tehdy jedlo a pilo, ale i o proměnách psích mód. Protože dobrý voják Švejk se přímo živil obchodováním se psy, je zrovna tato kniha jako zdroj kynologických informací velmi zajímavá, a to i s výhradou, že Hašek měl samozřejmě v oblibě mystifikace všeho druhu.
Po prostudování prvního dílu Švejka vznikla následující statistika plemen psů, která jsou zde zmiňována.
ratlík… 5krát
špic… 4krát
bernardýn… 4krát
leonberger… 1krát
foxteriér… 1krát
jezevčík… 2krát
řeznický pes (rotvajler?)… 1krát
pinč… 5krát
doga… 2krát
skotský ovčák… 1krát
buldog… 1krát
Přehled byl udělán ručně, nikoliv hledáním v elektronické verzi. Navíc bylo cílem zohlednit „výskyt psa“, nikoliv „výskyt slova“. Takže když třeba Švejk nadporučíkovi Lukášovi ukradl pinče, do statistiky byl tento započítán jen jednou bez ohledu na tom, kolikrát je v příslušné části slovo v textu.
Příběh se odehrává v Praze, proto je zde zřejmě menší zastoupení ovčáckých plemen. Nejasné je, zda v té době byli na Chodsku chováni psi chodští.
Jak vidno, prvorepublikový foxteriér (Dášenka) v té době zřejmě ještě příliš populární nebyl. Asi nikoho nepřekvapí, že zde ještě nejsou zmíněni dnes tak oblíbení labradoři a retrívři, border kolie (ale není zde vůbec zmíněna ani klasická kolie) či malí teriéři (jack-russel, jorkšír). Naopak bych nečekal, že se zde objeví leonberger.
Překvapivě v celém prvním dílu Švejka však není vůbec zmíněno tak tradiční a historické plemeno, jako je německý ovčák. Tato rasa (ve smyslu standardu) vznikla sice už na konci 19. století, nicméně pro rozšíření německého ovčáka udělala hodně asi až 1. světová válka, kde se tito psi osvědčili jako služební plemeno.
Teprve na začátku 2. dílu Švejka němečtí ovčáci vstupují na scénu, ovšem ihned jasně prokazují svoji superioritu:

…pan Rotter. Von vám najednou začal pěstovat tyhlety, jak jim říkají, policejní psy tý vlčí povahy…

Potom tu potvoru vodvedli a mně řekli, abych se někde schoval, že můžu jít, kam chci. Vzal jsem to k údolí Kačáku do lesů, do jedný rokle, a za půl hodiny byli už dva ty vlčáci u mne, povalili mne, a zatímco jeden mne držel za krk, ten druhej běžel do Kladna, a za hodinu přišel sám pan rytmistr Rotter ke mně s četníky…

Von měl vůbec ty psy děsné rád. Vypravovali na četnických stanicích, že když von přišel na inspekci, tak kde viděl vlčáka, že tam vůbec inspekci nedělal a jen celej den s vachmistrem z radosti chlastal. (:-))

Stojí za pozornost, že ani jednou není plemeno pojmenováno jako německý ovčák, ba dokonce se přímo hovoří o psech vlčí povahy.
Čímž se dostáváme k malé záhadě. Němečtí ovčáci na fotografiích z počátku 20. století vypadají mnohem více jako dnešní československý vlčák než jako dnes nejrozšířenější typ německého ovčáka – (komisař) Rex. Podle některých informací podobnost s vlkem a hovorový název vlčák není náhodou, ale plemeno opravdu vzniklo tak, že do německých pasteveckých psů byl přikřížen vlk. Jiné zdroje toto ale popírají – faktem je, že německý ovčák neměl „vlčí povahu“ a vynikající cvičitelnost tohoto plemene moc nesvědčí přilití vlčí krve. Ale těžko říct.
Jak ale vidno, hovorový název vlčák pro německého ovčáka není tedy výsledkem neznalosti, ale používá se od počátku jako označení nejrozšířenější…

autor Pavel Houser