Jednu z drobných záhad, které evolučním biologům klade sexualita, popisuje velmi zajímavý článek Stanislava Mihulky „Rypoší sex zárukou dlouhého žití“, který vyšel ve Vesmíru 4/2006, na webu Vesmíru se však nachází v části přístupné pouze předplatitelům.
Článek popisuje výzkum, který ukázal, že doba dožití rypošů koresponduje s tím, nakolik se tito věnují sexu. Na tom samo o sobě není nic divného – je logické předpokládat, že rypoši si kvůli maximalizace životaschopnosti svých potomků partnery k páření vybírají nějak selektivně a upřednostňují zdatnější partnery před všemožnými chcípáky. Rypoši, ač savci, navíc žijí jakýmsi až „hmyzím“ (respektive tzv. eusociálním) způsobem života, no a také není nic překvapivého na tom, že sexuálně aktivní mravenčí královna žije déle nežli dělnice.
Zajímavé to celé začíná být až ve chvíli, kdy se v článku praví, že všechny vlivy spočívající v různých vnitřních biologických kvalitách byly ale z pokusu eliminovány (a rypoši jsou taktéž pořád savci, takže u nich nehrají roli různé triky, jimiž budoucí kastu určují blanokřídlí). Za různou délku dožití byl pak podle závěru autorů studie odpovědný opravdu jen sex.
Jak tento jev vysvětlit a jaké paradoxy vysvětlení přináší? (Pokud je to tedy pravda – po pravdě řečeno je trochu nejasné, že by člověk poznal vnitřní biologickou kvalitu rypoše natolik, aby mohl říci, že se od sebe neliší.)
K tomu poznámky a doplňující úvahy:
– V článku nabídnuté vysvětlení je z okruhu biochemického. Sexuální aktivita prostě nějak mění metabolismus rypoše a to může ovlivnit dobu dožití.
– U samic rypošů je sex spojen s těhotenstvím a tam je dopad na biochemismus evidentní, proto nadále uvažujme samce.
– Pokud by to bylo tak, že sexuální aktivita má sama o sobě pozitivní dopad, pak by ale logickou evoluční strategií abstinujících samců byla masturbace (z hlediska sobeckých genů prostě způsob, jak déle přežít a časem mít šanci se přece jen nějak dostat do další generace).
– Ledaže by se tedy metabolické důsledky masturbace a sexu s rypošicí (rypoškou?) nějak lišily. Co by ale samci tímto způsobem mohli získávat? Snad jedině nějakou sexuálně přenosnou infekci, která by však měla na jejich dožití pozitivní dopad? (Známe ale vůbec příklad nějaké takovéhle „choroby“?) Ale nestačilo by v takovém případě infikovat se jen jednou, proč ta pravidelnost?
– Jaké jsou jiné možné výklady? Ještě jednou, to vše za předpokladu, že zkoumaní rypoši se opravdu lišili jen sexuální aktivitou a nikoliv geneticky, postavením v sociální hierarchii atd.
