Student World

Jasné zbarvení korálových ryb často souvisí s vnitrodruhovou agresí. Jak popisuje Konrád Lorenz, pestré korálové ryby koušou téměř vždy jen příslušníky svého vlastního druhu.

Tato vnitrodruhová agresivita vykazuje četné, poměrně bizarní modifikace. Útoky na ryby jiného druhu (samozřejmě teď máme na mysli souboje jiného typu, než prostý lov kořisti) nastávají až v okamžiku, kdy si nelze odreagovat hněv na rybách vlastního druhu – například pokud je ryba osamělá. A v takových případech si jako soupeře vybírá zpravidla někoho, kdo barvou připomíná ji samu.
V případě, že ryby žijí v párech, bývá agresivita namířena mimo tento pár. Pár, který se např. v akváriu "ustaví" jako první, pak svými útoky zabrání spárování ostatních ryb a posléze je uštve k smrti, zabrání jim v klidu přijímat potravu apod. Přitom postupuje téměř jednotně, byť samice přednostně pronásleduje další samice – a naopak.Často se stává, že mladé ryby jsou zbarveny odlišně od dospělých exemplářů – předpokládá se, že tento mechanismus slouží k zeslabení agrese. Totéž pak platí v případě odlišně zbarvených pohlaví.
Konrád Lorenz popisuje bizarní experiment: Pokud umístíte rybky zvané cichlidy do akvária určité velikosti, budou se napadat navzájem (opět dokonce i s druhy podobně zbarvenými). Nakonec zůstane pouze dominantní pár.
Problém je, že ani zde střet neskončí. Agresivita se bude dále realizovat mezi oběma pohlavími. Aby se "manželé" navzájem nevyhubili, provádějí akvaristé následující trik: umístí v akváriu dva páry cichlid a mezi ně dají průhlednou skleněnou desku. Oba samci i obě samice budou spolu bojovat pouze virtuálně přes toto sklo.
Vše je zdánlivě vyřešeno. Konrád Lorenz však přesto jednoho dne zjistil, že v jednom páru došlo k vraždě. Zkoumání rychle odhalilo příčinu: Původně průhledná skleněná deska mezi oběma částmi akvária postupně zarostla řasou.
Podle Lorenze v případě ryb každopádně existuje jednoznačná korelace mezi výrazným zbarvením, vnitrodruhovou agresivitou a teritoriálností.

(Zdroj: Konrad Lorenz: Takzvané zlo, Mladá fronta, Praha, 1992)

autor Pavel Houser